Květen 2012

Laneey

29. května 2012 v 20:28 | Laneey |  Autorky projektu
Tak, abych nějak začla. Sedím tu nad prázdným Wordem a přemýšlím, co bych měla o sobě asi tak napsat. Říct i něco málo o mě a mém životě je jedna velká nuda. Ale tak, budu se snažit .

Spoustu lidí mě zná pod přezdívkou Laneey . Mnozí si říkají, odkud se to asi vzalo :) . Je to cizí jméno, zřejmě americké, ani sem po tom moc nepátrala, ale píše se to Laney nebo Lainey. Někdo to jméno , ale používal a tak sem si tam vsunula ještě jedno E a jsem na to tak zvyklá, že přezdívku používám od nějakých 15 let, prostě od doby , kdy sem objevila kouzlo internetu na škole :).

Mé pravé jméno je Katka. Na to, že je mi teprve 22 let, jsem si toho v životě už dosti prožila. Jsou věci, které člověka změní a utvrdí ho v tom, že život je jedno velké hov*no, které prostě nemůžete odklidit. Na jednu stranu jsem přátelská, ale na tu druhou jsem silný introvert. Prostě mám ráda svůj klid.

Nejlepší den pro mě je, když samozřejmě nejsem v práci a mám na sebe chvíli čas. Což moc často tedy není. Ale v tom případě si vlezu do pokoje, zavřu se a ponořím se do nějaké knížky, nebo si prostě jen pustím hudbu v nejlepším případě píšu. Miluju svou samotu a nezávislost, je to vlastně to nejlepší , co můžete mít. Protože pokud se stanete na něčem nebo hůře na někom závislý, a ztratí te to, nevíte kudy kam. Jste sami ztracení.

Neznamená to, že se nedokážu bavit. Ale potřebuju na to mít náladu. Moje každodenní rutina je chodit do práce a vydělávat prachy, abych měla střechu nad hlavou. Nemám čas na zábavy. Ale když už by se mělo něco dít, tak jak se říká " protančím střevíce", ale to asi jen na Mika :). A ještě se k tomu potřebuju parádně opít.

I když nemám vysokou a nejsem zrovna Einstein, troufám si říct, že na svůj věk toho vím o životě víc, než někteří lidé, kteří jsou mnohem starší než já. Musíte si to prožít, abyste mohli říct. Ano, vím jak to chodí. To se nejde naučit. Asi sem vždycky byla v tomhle jiná. Taková vyspělejší, nevím jak to říct.

Dříve sem byla důvěřivá a příliš naivní. Teď mi dá větší práci někoho přijmout do svého "kolektivu", jsem nedůvěřivá a moje sebevědomí? To vždycky bylo a je neustále na nule. Nemám zrovna moře přátel , co si budeme povídat. Lidé mě díky mé naivitě, vždy dokázali hojně využívat, a kolikrát sem na to doplatila. Člověk se musí změnit hned, když vidí jak je to zlé.

Opravdu je zbytečné se bavit o mně. Jsem nikdo. Nezajímavá, nudná a hrozná.

Omlouvám se za takový popis, já prostě opravdu nejsem zajímavá. Jen chci říct, že člověk, který nás spojuje je mým světlem v životě. Možná to bude znít melodramaticky, ale kdybych ho " neměla", možná už bych tu kolikrát dávno nebyla. Michael , ač se mnou nebyl fyzicky, mi neuvěřitelně pomáhal v těžké pubertě, kdy sem se potřebovala někomu svěřit a on byl jediným člověkem, kterému sem důvěřovala. Byl to můj jediný opravdový přítel.

Připadala sem si jako blázen, když sem si povídala s jeho podobiznou na stěně, ale pomáhalo mi to.

Pro mě je víc než idol a úžasnej člověk. Nikdo není dokonalý, ani on nebyl, ale byl to anděl. Pro mě ano. Když píšu svůj příběh, cítím jako bych mu byla o krůček blíž. Jako kdyby seděl vedle mě a sledoval každé mé souvětí. Je to uklidňující. Ač zároveň , doufám, že to opravdu nečte :D . Asi bych se hanbou propadla :D .

Děkuji tímto Čokoládce za možnost přispět i svým dílem do hromadného příběhu, budu se snažit , abych Vám to nezkazila.

Děkuji za pozornost :) a nezapomeňte, že jsme tu pro každou z vás. Jako jedna rodina. Tak by to mělo ve světě fungovat. Michael své fanoušky bral jako součást vlastní rodiny. Je jen na nás, co s tím učiníme my, teď když tu není. …

Ale ne. Mýlím se. On tu bude napořád. U každého z nás má své zvláštní místečko v našich srdcích pečlivě skryté.


With L.O.V.E ...vaše Laneey





Čokoládka Milka- autorka, ktorá sa projektu zriekla

25. května 2012 v 15:40 | Čokoládka Milka |  Autorky projektu
Pozn. Čokoládka Milka od projektu odstúpila! - http://our-story-our-love.blog.cz/1208/posledne-zbohom

Pôvodne som sa vám predstaviť ako posledná, ale rozhodla sa, že sa do toho dá trošku skôr... A jej meno znie Čokoládka Milka. Je to 16 ročné, narušené dievča nespokojné so svojim životom. Vlastne ho neznáša, no snaží sa s tým vyrovnať. Má nesmierne ťažkú povahu, preto ostáva po celý život nepochopená. Obdivuje ľudí, ktorí s ňou mali trpezlivosť, a že ich je dosť málo. Nemá veľa priateľov a tých ktorých má si nadovšetko váži a miluje ich. Škoda, že všetci jej priatelia sú stovky kilometrov ďaleko, preto si často hovorí, že vlastne nemá nikoho. Najväčšiu časť jej srdca však zaberá ON, on dokonalý, Michael Jackson. Je to jej životný vzor, obdivuje ho, miluje ho a umrela by preňho. Nevie slovami opísať, čo pre ňu ON znamená.


Jej ďalšou povahovou črtou je vážnosť. Je srdcom i dušou (:D) melancholik a introvert, takže priam nenávidí byť stredobodom pozornosti. Vlastne neznáša, keď musí ísť niekam do väčšej spoločnosti. Taktiež vie byť arogantná, , neskutočne náladová, drzá, ironická, pomsytchtivá, aj sebecká keď treba, je hádavá, tvrdohlavá, žiarlivá (ak sa na niekoho upne, zabíjala by preňho :D:D:D ), je prudká, urážlivá, nevytrvalá, lenivá, nepoddajná, pesimistická, nesmelá a počula už aj to, že je bezcitná. Nie je, len má problém vyjadriť svoje city. Aby ste si o nej nemysleli, že je to až taká sviňa, má aj pár dobrých vlastností. Napríklad je chápavá, oddaná svojim priateľom, vie odpúšťať, je úctivá voči tým, ktorí si jej úctu zaslúžia, taktiež vie byť zodpovedná keď sa veľmi snaží. Je perfekcionista, je zdravo súťaživá. Vie byť aj milá a dobrosrdečná, keď chce a len k tým, ktorí si to zaslúžia. Vie byť starostlivá a má úprimný záujem o ľudí. Taktiež tvrdia, že je zabávná, no ona si to o sebe v žiadnom prípade nemyslí. Je tak trošku panovačná. Má komplexy zo svojej postavy, ktorú z duše nenávidí. Ale zbožňuje svoje oči :D Miluje kozmetiku značky L´Oreál! Má rada pestré a zaujímavé líčenie, často sa tak fotí, no na ulicu by tak nevyšla. A taktiež sa zaujíma o módu, aj keď jej obliekanie tak moc nevyzerá :D A veľkým protikladom je, že občas prehnanú vážnosť vystrieda prehnaná bláznivosť, čo sa dá považovať za koniec sveta, pretože keď raz začne vystrájať, akosi sa nevie zastaviť :D:D (mimochodom, takto vyzerá nenalíčená :D )


Nerada sa viaže, čo znamená, vážne vzťahy zatiaľ nepraktizuje. Má rada svoju slobodu a nepraje si, aby jej do toho niekto kecal! :D ... Jej povaha celkom sedí s charakteristikou melancholika, teda áno, je mlčanlivá, stále zamyslená. Avšak, jej vedomosti z matematiky sú na úrovni... Nulovej. Nevadí. Rada tvorí (poviedky, kedysi to pre ňu bol celý život, teraz je na rozhraní a rozhoduje sa, či s tým nesekne), žasne nad nadaním niektorých ľudí. Miluje muziku (nemá určitý štýl, počúva to, čo sa jej páči) a tanec, len pri tanci zažíva úplný pocit slobody. Zaoberá sa detailmi, ktoré sú pre niekoho úplne nepochopiteľné. Napríklad hlasitosť na stereu musí mať zaokrúhlenú hodnotu, prestieranie na stole musí byť zarovno so stolom či magnetky na chladničke musia byť presne podľa jej rozloženia a taktiež je veľmi citlivá na svoje knihy, pretože miluje čítanie!!! Ave Dan Brown a William Shakespeare. A naviac, zbožňuje čítanie krásnych citátov. A áno, má v izbe bordel a nad posteľou jej visí plagátik "Slovakia" :D


Má rada svoj spisovný jazyk. Miluje čiernu, pistáciovú, tmavomodrú a fialovú farbu. Fascinuje ju "druhý svet" a má záujem o všetky paranormálne javy, UFO, marťanov a podobne. Áno, je to tak trošku cvok. Naozaj len trošku! :D ... Je ľaváčka a nemá práve najkrajší pravopis, ale snaží sa. Svoju školu neznáša, do kolektívu nezapadla, čo sa dalo čakať. Nie je športový typ, rozhodne nie je. Pohŕda futbalom. Neznáša ho. Ale MILUJE HOKEJ (NHL forever :D ) A SLOVENSKÝ HOKEJOVÝ TÍM!!! A vždy milovať bude.


Taktiež má rada prírodu. Rada si zájde na prechádzku do lesa, popremýšľa (keďže rozmýšľa stále) a pokochá sa prírodou. Čo však nenávidí, to je otravný hmyz. Má arachnofóbiu. A vlastne má hmyzofóbiu :D . Tiež trpí strachom z výšok. A zbožňuje zvieratá! Miluje ich nadovšetko, pretože v nich vidí nevinnosť, obdivuje majestátnosť tigrov a miluje zákernosť hadov. Áno, zvieratá ju fascinujú tak ako ju fascinuje naša planéta. Má silné nutkanie pripojiť sa do Greenpeace a zachrániť svet :D ... A taktiež zbožňuje svojho psa Dennyho, ktorý je pre ňu hotovým anjelikom ♥


Na záver o sebe ešte prezradí, že miluje spánok a kúpanie sa v teplej vode. Taktiež je to vodný živel, ktorý priam zbožňuje potápanie. Miluje mesto Los Angeles a určite doňho raz chce odísť (hoci v srdci ostane Slovenkou). Priam nenávidí faloš, riťovlezectvo, nenávidí, keď jej niekto krivdí. Pociťuje odpor k tomu, aby si niekto myslí že vie, ako sa cíti či načo myslí. Má šiesty zmysel, ktorý jej už veľa krát v živote poradil. Taktiež sa rada usmieva, no nikdy sa neusmieva bezdôvodne. Taktiež sa naučila zakrývať svoje slzy a bolesť za úsmev. Rozlišuje umelý a úprimný úsmev. Napriek tomu, že miluje úprimný smiech a chce sa tešiť zo života (a že jej to občas naozaj ide!) často musí využívať aj svoj umelý úsmev, aby predchádzala zbytočným a hlúpym otázkam či hádkam. Hovoria jej, že úsmev jej sedí viac a tak sa usmieva najviac ako to ide :)



Áno, je to chaotické presne tak ako celá moja osobnosť. Dúfam, že som sa vám aspoň z časti predstavila. Ave mne :D:D

Čokoládka Milka


Monika

23. května 2012 v 15:44 | Monika |  Autorky projektu

www.amonikam.blog.cz


Uff, kde začít..... takže jmenuji se Monika a je mi 26 let. Narodila jsem se přesně měsíc po Štedrém dni ve znamení Vodnáře. O vodnářích se říká, že jsou velcí romantici. Mají rádi bezprostřední kontakt s přírodou. Často vedou vnitřní spor mezi pesimismem a optimismem. Jsou schopni dostat se do takové deprese, že se pak stávají nerozhodnými a prakticky nefunkčními. V opačném případě dokáží ostatní velice rychle a bezelstně nakazit svou dobrou náladou. Bývají dobrými společníky. Nemají předsudky......což na mě sedí dokonale.....:)

Od ostatních blogerek se liším v zásadní věci a to, že i přes svůj "mladý " věk jsem dvojnásobná maminka :) Takže asi nemusím říkat co a kdo je mou každodenní a životní náplní :D. I když si tohle období svého života patřičně užívám jsou dny, kdy mě mé ratolesti totálně vyčerpají.....To se vždy nemohu dočkat večera, kdy spokojeně chrupkají ve svých postýlkách a já si hodím nohy na stůl, v náručí svírám notebook a unáším se do říše fantazie a snů v podobě psaní básní a povídek.

Jinak jsem normální holka, na které v podstatě není nic zvláštního. Jsem kamarádská, upřímná a pro druhé bych se rozdala. Mou největší slabinou je to, že neumím říct slůvko NE a taky, že se někdy dokáži totální vytočit kvůli kravině. Ale za to se nebojím říct pěkně od plic, co si o druhých myslím a za svou rodinu bych se byla jako lev :) To samé pro MJ rodinku, díky které jsem našla spoustu přátel a spřízněných duší. Já boužel v reálném životě moc těch opravdových přátel nemám a když nějací jsou, většinou nejsou po ruce, když si potřebuji vyzlít srdíčko.:(

Nesnáším "chytré" lidi, kteří si neustále na něco hrají, hloupost a ty, jenž dokáži už jen svou přítomností v ostatních vzbudit nepříjemný pocit a to v podobě zkažené nálady.

Svůj volný čas ( jehož je opravdu díky dětem málo ) trávím většinou koukáním do monitoru a klábosením s vámi. Ale také si ráda spříjemním večer se skleničkou bílého vínečka, které opravdu zbožňuji :) Ne, nebojte se, nejsem žádný alkoholik, ale člověk někdy potřebuje vypnout a to úplně :D a já rozhodně nejsem vyjímkou....

Čeho bych ve svém životě chtěla dosáhnout? Nemám konkrétní velký sen. Snad jen, aby lidé kolem mě, na kterých mi záleží žili šťastně a spokojeni. Aby své životy jen tak nežili, ale žili svůj sen.

A co je mým mottem? .......... SPADNEŠ-LI SEDMKRÁT, VSTAŇ PO OSMÉ......

Tak to jsem já.......usměvavá jindy smutná, veselá i podrážděná, milá a taky dokáži být pořádně nabroušená.....ale v podstatě jsem mírumilovný člověk, který se snaží vždy jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, i když to jde někdy velice těžce.

Takže mě prosím berte takovou jaká jsem i s mými chyby, protože kdo z nás je opravdu dokonalý?!.....

Monika


Loui

22. května 2012 v 14:54 | Loui |  Autorky projektu

www.mj-site.blog.cz


Milý čtenáři (ať už jsi člověk, věc nebo mimozemšťan),

Ráda bych se představila - mé jméno je Denisa ale na blogu působím jak Loui. I když by se mě dalo mnohdy najít i pod jinými (ne)lichotivými přezdívkami.

V prvé řadě bych chtěla poděkovat Čokoládce, že mi umožnila se účastnit tohoto projektu, kterému přeju mnoho úspěchů a snad se nám ho podaří vydat ;)

Hned na začátku bych vás chtěla upozornit, že to v hlavě nemám až tak úplně v pořádku a tíhnu ke každé špatnosti.
Jsem stejně jako Zuzy narozená ve znamení štíru - tak trochu potvora, ale přátelé si utvářím na celý život. Prošla jsem si mnohým, a i když mi je pouhých dvacet, cítím se duševně starší. V dnešní době, je to zřejmě ale normální, mezi všemi těmi holkami alias "huba jako kačer " na všech profilových fotkách. Minulý rok jsem úspěšně odmaturovala, a jsem na sebe náležitě pyšná. Teď žiju v Londýně a starám se o tři kloučky. Věřte mi, že minulým rokem, bych nevěřila, že něco takového se může stát.
A teď jsem tu. Žiju u židů, takže je to trošičku zápřah na nervy v jejich zvyklostech. Jako je pečené kuře "stokrát" jinak s pečenými bramborami. Až přijedu domů na návštěvu, zkusí mi někdo dát na talíř kuřecí maso. Já chci knedlo, vepřo, zelo! (židé nejí vepřové, btw) V každém případě Londýn miluju a nehodlám ho jen tak opustit.

Možná bych teď mohla plácnout něco o mé povaze. Chmá. Jsem děsně urážlivá, ale většinou mě to brzo přejde. Nedokážu se dlouho zlobit, a když už mě teda něco nasere, nebojím se to říct nahlas. Jsem pozitivní člověk a deprese ke mně přicházejí a odcházejí jako přílivové vlny. Nejsou dlouhé, za to časté. Mám celkem bujnou fantazii, bohužel nedokážu posoudit, jestli je to na škodu nebo ne. Ale ono je to stejně fuk. V hádkách se většinou nedokážu udržet a používám ironii, hodně štiplavou, pokud mám pocit, že mi někdo ubližuje, neváhám mu ublížit taky.
Ráda lidem pomáhám obzvlášť mým kamarádům, takže těžce snáším, když si mé rady neberou k srdci tak jak by měli. Každý ale může mít jistotu, že jsem k němu upřímná, protože jednání v rukavičkách už mám dávno za sebou. Pravda někdy bolí, s tím už jsem se smířila.
Jsem hodně sebekritická, ale zdravě :D Pokud bych se utápěla nad tím jak vypadám, nebo jak všichni okolo mě jsou nadanější, asi bych už skočila pod vlak, takže to mám těžce v paži a maximálně v tichosti závidím :D

Dost už o mém charakteru, který je stejně pokřivený a lehce prohnilý :D Je načase na sebe prásknout něco o mých zálibách. Miluju psaní - jestli jste si ještě nevšimli :D K mé první "fanfiction" mě přivedl Harry Potter a doteď je to má láska. Áve J. K. Rowling.
Jsem od přírody živý člověk, takže miluju hudbu a tanec. Nic profesionálního, prostě jenom pořádně si zapařit na dobrou muziku. Btw - RIP Barry Gibb. Ale to jen tak na okraj J
A jak už jsem říkala, jsem stará duše. Takže raději si zatancuju na Haničku Zagorovou a Michala Davida, než na ty paskvily, co se mi snaží vyrvat mozek z hlavy.
Mým dalším koníčkem je grafika. Můžu říct, že jsem takový průměr, mezi grafiky - ani hrozné, ale ani žádnej zázrak. Ostatně to můžete posoudit z tohoto designu, který jsem vytvořila pro projekt Our Story. V grafice se pohybuju skoro - ty jo, možná čtyři-pět let, kdy jsem začínala s photofiltrem a skončila u photoshopu. Nechtějte vědět, co za hrůzy jsem byla schopna vyreprodukovat.
Uvažuju jestli mám, nějaký jiný výrazný koníček, ale asi ne. Řekla bych tomu úchylka. Miluju boty, kdybych byla miliardář, měla bych ten největší šatník s botami na světě.

Když už jsme u těch bot, tak se dovolím popsat. Jsem středně vysoká, trošku oplácaná, s tvářemi připomínající křečka nebo buldočka. Barva vlasů je nestálá, ale většinou skončím u blond :D Vyzkoušela jsem si už černou, hnědou, fialovou a teď jsem byla chvíli do ruda, než jsem si to rozmyslela zase stáhnout na blondýnku. No jo, i to se stává. Zřejmě jsem se tím přebarvováním, chtěla maskovat, ale jelikož se mi rozum zázrakem nezvětšil, nemá cenu se takhle ztrapňovat celkem průhlednou kamufláží.
Můj styl v oblékání se v průběhu let rapidně změnil. Ještě před pár lety, jsem byla módní outsider a naplácala jsem na sebe to co jsem zrovna našla ve skříní. Teď jsem se přeorientovala na svetříkovej styl. Nic originálního, ale já to mám ráda a vyhovuje mi to. Jednoduché, různorodá barevnost a nemusím se namáhat s ničím jiným, než s doladěním make-upu a bižu :D

Moje oblíbená barva je červená a černá, ale nepohrdnu ani modrou a hnědou.
Nejoblíbenější jídlo - doteď to bylo kuřecí v jakékoliv podobě. Well, po skoro čtyř měsících jsem změnila názor :D takže asi tuňák a uzený losos.
Pokud jde o moje oblíbené pití, tak je to víno a pivo, u nealka bych musela rozmýšlet, ale asi fresh máta a green tea.

A mám pocit, že to nejdůležitější jsem asi neřekla, tak tady to je.

V mladém věku jsem byla velkou fanynkou Michaela, ale jelikož se v mém dospívání začal ztrácet z hudební scény, začal se ztrácet i v mém obzoru. Internet tehdy nebyl dostupný pro nás chudé občany a jediné, čeho jsem se mohla chytit, byl bulvární plátek. Děkuji pěkně. Znovu jsem mu tedy podlehla bohužel až po jeho smrti, kdy mi kolegyně v práci řekla, že umřel a já pro něj uronila pár slziček, protože jsem si vzpomněla na to, jak jsem jako malá na něj řádila s maminkou. Po TII mou duši ukořistil napořád. Moje nejoblíbenější písnička je Man In The Mirror, která mi zní v uších, vždy když jsem šťastná, smutná nebo v depresi.
Michael se mnou byl v mnoho krizových situacích. Ať už to bylo, když jsem byla odloučená od rodiny na dlouhou dobu a připadal jsem si sama - poslal za mnou andělíčka strážného, neboť to byl on, na koho jsem pomyslela s prosbou o pomoc. Byl se mnou, když mi umřel dědeček a po jeho pohřbu se v radiu jen tak ozvala jeho píseň You Are Not Alone. Na praktické maturitě, jsme měli pozvaného tanečníka, který jak jsem potom zjistila, imituje Mika. Když jsem jela na ústní, znovu mě v auto radiu zastihla jeho písnička, jako by mi dával signál, že to zvládnu. A v neposlední řádě, když jsem si v Londýně sáhla na opravdu nepěknou depresi a v noci zoufale žádala kohokoliv o pomoc, na druhý den ráno jsem zapnula jako obvykle hudební kanál, a on měl celou hodinovou sekci s klipy pro sebe a hned na to se všechny věci dali do pohybu - s rodinkou jsme si vyříkaly všechny problémy a zase jsem se začala cítit jako doma.
Nenutím nikoho tomu věřit.
Ale já vím, že ten kdo v Michaela opravdu věří, může pocítit jeho péči a vzkazy s podporou. On je tu pro každého, kdo potřebuje. A to je také můj důvod proč jsem poctěna, účastnit se tohoto projektu. Mike pro mě udělal už tolik, že toto je to nejmenší, co pro něj můžu udělat já.

S tímto se s vámi loučím, přeji vám krásný den.
S pozdravem a láskou
Loui

PS. Miluju tě Miku, ať si byl jakkoliv bizardní, citlivý, paranoidní, laskavý nebo šílený. Zachránil jsi a udělal šťastnější život milióny lidem a hlavně dětem. Děkuji Ti…

PS2. Snažila jsem se vybrat ty nejlepší fotky, když už vám teda ukazuju, jak jsem vypadala když jsem byla mladší a krásnější :D Jsem marnivá.

Loui



Jeana

22. května 2012 v 14:42 | Jeana |  Autorky projektu

www.mjpovidky-jeana.bloger.cz


Napsat něco o sobě? Muzu Vám říct, napsat povídku je tisíckrát jednodušší než sama sebe shrnout do jednoho, maximálně dvou odstavců :) Tak ok :) Jaká jsem musí posoudit ostatní, tohle se popisovat neodvážím :) Je mi něco přes jeden, ale pořad ještě pod sto :D, moje maminka měla štěstí a podařilo se ji mě přivízt na svět několik málo minut pře 30. dubnem, takže jsem skoro čarodejnice :) no řekněte - jak by se Vám usínalo s tím, že rok co rok bojujete o holý život, kdy Vás někdo může (byť omylem) strčit do ohně ?:D ale zpátky k tématu :) Stále studuju a když to dopadne tak i celý život budu :) sice jsem ještě svobodná, ale uvidíme, třeba se to výhledově změní :) miluju cizí jazyky, dějiny, hudbu / zpěv, papoušky, přírodu, tanec, filmy - kino, divadlo a docela i ráda čtu (když zrovna nemusím načítat těch 40 knih na zkoušky). Určitě nesmím zapomenout na cestování, jízdu na motorkách a v autech. Co se týče míst, které mi neodmyslitelně přirostly k srdci, jednoznačně mezi ně patří Plitvická jezera v Chorvatsku, Londýn a jeho okolí, San Marino, Kréta, Bavorsko a bezkonkurenčně Praha! :) A kam bych se chtěla podívat? Co myslíte? :D

Mým hnacím moteorem jsou lidičky z MJ family a jejich blogy, kde trávím tolik volného času, kolik mi jen situace dovolí... čtení a psaní povídek je pro mě jediným momentem, kdy můžu utýct z reality...

Jeana



Hanylen

22. května 2012 v 11:39 | Hanylen |  Autorky projektu

www.hanylen.blog.cz


Rodné město Tábor (20. srpen - znamení lva),
svobodná a jak se tak na to dneska dívám, měnit to nehodlám.
Jsem nekuřačka a nenapravitelná naivka se sklonem k ponocování.
Vzrušuje mě tajemství, neznámo a láska.
Čeho se bojím, to jsou zlí lidé.
Moje oblíbená denní hodina je každá hezky prožitá.
Oblíbená města Praha a Paříž, země Francie.
Mojí slabostí je kafe a mám ambice dělat spoustu věcí najednou.
Na první místo stavím štěstí, lásku a přátelství.
Udivuje mě pohled na hvězdnou oblohu a skutečné umění.
Co mě zlobí - lhostejnost, bezohlednost, války a to, že se z lidí pomalu a jistě stávají stroje.
Nejlepší období mého života? Vždycky doufám, že teprve přijde. Člověk totiž nikdy neví...

Hanylen



Janča

21. května 2012 v 20:39 | Janča |  Autorky projektu

www.jancapovidky.pise.cz

Je zvláštní povahy. Často usměvavé, s chutí do života, i když nikdy nemůže nikdo vědět, co se pod jejím úsměvem ukrývá. Jindy jí dokáže jediné špatné slovní spojení a její pochybnosti jsou už v každém směru v pohybu. Umí naslouchat a ráda pomáhá lidem, i když si často není jistá, jestli se jí to povedlo. Má mimochodem taky "majáček", který z celého svého srdce nesnáší, ale bohužel tu je. K čemu vlastně slouží? Opravdu zkráceně řečeno - majáček dokáže v minutě úplně obrátit její náladu z původní vysmáté na totálně smutnou. Dokáže odpouštět, i když si někdy není jistá, jestli si to ten určitý člověk zaslouží - pravidelně s výjimkou jejích milovaných, "strážného anděla" a snad i kocoura.
Miluje svůj svět fantazie, ve kterém píše své milované povídky, které jí umožňují únik od každodenního režimu v reálném světě. Miluje Michaela Jacksona, o kterém by mohla mluvit hodiny a hodiny, možná i celé dny, a pořád by měla co. Kdokoli by jí mohl vyvracet její názory o něm, ona by je nezměnila. Michael tu byl, je tu a vždycky tu bude... Miluje Stephena Kinga, který je jí vzorem číslo 1, a jeho knížky. Miluje své přátele. Miluje svou rodinu. Je originál a nehodlá se jen tak kvůli někomu měnit.

Janča



Zuzy

21. května 2012 v 20:35 | Zuzy |  Autorky projektu

www.zuzyjacksonka.blog.cz


O mě.. ? Vezmu to stručně.. Jsem obyčejná, pracující ženská! Mám ráda pohodové lidi, legraci i když někdy není čemu se v životě smát, důležitý je si zachovat smysl pro humor.. i přesto, že vám táhne na 40tku !:-) Jsem narozená ve znamení štíra a i tak, že raději řeším věci v klidu, někdy když mě někdo opravdu vytočí, neváhám použít svůj jedovatý zub.. Ale to se stává jednu maximálně dvakrát do roka! :-)) Naopak, jsem i ráda, když má někdo ve mě důvěru a přijde si postěžovat, svěřit se co ho trápí... a může si být jist, že to ze mě nikdo nevytluče!!! :-)

Prostě, co jsem objevila blogový svět, díky povídkám a jsem za to neskutečně ráda, protože jsem našla vás moji milovanou MJ rodinku. Ráda sním, nebo si představuji, to mám už od dětství a to se nejpíš nezmění.. proto můj blog nese název Nezapomeň snít!!! Protože je to důležité, sny někdy vše začíná , tak je pomalu přetváříme do reality... SNY A NADĚJE UMÍRAJÍ POSLEDNÍ !

No a měla bych říci, že jsem Michaelovou fanynkou od svých 16 let... ano, tato láska nerezaví a jsem za to neskutečně ráda, protože mám ráda Michaela a vás, kteří ho máte rádi ! :-))

Zuzy