Loui

22. května 2012 v 14:54 | Loui |  Autorky projektu

www.mj-site.blog.cz


Milý čtenáři (ať už jsi člověk, věc nebo mimozemšťan),

Ráda bych se představila - mé jméno je Denisa ale na blogu působím jak Loui. I když by se mě dalo mnohdy najít i pod jinými (ne)lichotivými přezdívkami.

V prvé řadě bych chtěla poděkovat Čokoládce, že mi umožnila se účastnit tohoto projektu, kterému přeju mnoho úspěchů a snad se nám ho podaří vydat ;)

Hned na začátku bych vás chtěla upozornit, že to v hlavě nemám až tak úplně v pořádku a tíhnu ke každé špatnosti.
Jsem stejně jako Zuzy narozená ve znamení štíru - tak trochu potvora, ale přátelé si utvářím na celý život. Prošla jsem si mnohým, a i když mi je pouhých dvacet, cítím se duševně starší. V dnešní době, je to zřejmě ale normální, mezi všemi těmi holkami alias "huba jako kačer " na všech profilových fotkách. Minulý rok jsem úspěšně odmaturovala, a jsem na sebe náležitě pyšná. Teď žiju v Londýně a starám se o tři kloučky. Věřte mi, že minulým rokem, bych nevěřila, že něco takového se může stát.
A teď jsem tu. Žiju u židů, takže je to trošičku zápřah na nervy v jejich zvyklostech. Jako je pečené kuře "stokrát" jinak s pečenými bramborami. Až přijedu domů na návštěvu, zkusí mi někdo dát na talíř kuřecí maso. Já chci knedlo, vepřo, zelo! (židé nejí vepřové, btw) V každém případě Londýn miluju a nehodlám ho jen tak opustit.

Možná bych teď mohla plácnout něco o mé povaze. Chmá. Jsem děsně urážlivá, ale většinou mě to brzo přejde. Nedokážu se dlouho zlobit, a když už mě teda něco nasere, nebojím se to říct nahlas. Jsem pozitivní člověk a deprese ke mně přicházejí a odcházejí jako přílivové vlny. Nejsou dlouhé, za to časté. Mám celkem bujnou fantazii, bohužel nedokážu posoudit, jestli je to na škodu nebo ne. Ale ono je to stejně fuk. V hádkách se většinou nedokážu udržet a používám ironii, hodně štiplavou, pokud mám pocit, že mi někdo ubližuje, neváhám mu ublížit taky.
Ráda lidem pomáhám obzvlášť mým kamarádům, takže těžce snáším, když si mé rady neberou k srdci tak jak by měli. Každý ale může mít jistotu, že jsem k němu upřímná, protože jednání v rukavičkách už mám dávno za sebou. Pravda někdy bolí, s tím už jsem se smířila.
Jsem hodně sebekritická, ale zdravě :D Pokud bych se utápěla nad tím jak vypadám, nebo jak všichni okolo mě jsou nadanější, asi bych už skočila pod vlak, takže to mám těžce v paži a maximálně v tichosti závidím :D

Dost už o mém charakteru, který je stejně pokřivený a lehce prohnilý :D Je načase na sebe prásknout něco o mých zálibách. Miluju psaní - jestli jste si ještě nevšimli :D K mé první "fanfiction" mě přivedl Harry Potter a doteď je to má láska. Áve J. K. Rowling.
Jsem od přírody živý člověk, takže miluju hudbu a tanec. Nic profesionálního, prostě jenom pořádně si zapařit na dobrou muziku. Btw - RIP Barry Gibb. Ale to jen tak na okraj J
A jak už jsem říkala, jsem stará duše. Takže raději si zatancuju na Haničku Zagorovou a Michala Davida, než na ty paskvily, co se mi snaží vyrvat mozek z hlavy.
Mým dalším koníčkem je grafika. Můžu říct, že jsem takový průměr, mezi grafiky - ani hrozné, ale ani žádnej zázrak. Ostatně to můžete posoudit z tohoto designu, který jsem vytvořila pro projekt Our Story. V grafice se pohybuju skoro - ty jo, možná čtyři-pět let, kdy jsem začínala s photofiltrem a skončila u photoshopu. Nechtějte vědět, co za hrůzy jsem byla schopna vyreprodukovat.
Uvažuju jestli mám, nějaký jiný výrazný koníček, ale asi ne. Řekla bych tomu úchylka. Miluju boty, kdybych byla miliardář, měla bych ten největší šatník s botami na světě.

Když už jsme u těch bot, tak se dovolím popsat. Jsem středně vysoká, trošku oplácaná, s tvářemi připomínající křečka nebo buldočka. Barva vlasů je nestálá, ale většinou skončím u blond :D Vyzkoušela jsem si už černou, hnědou, fialovou a teď jsem byla chvíli do ruda, než jsem si to rozmyslela zase stáhnout na blondýnku. No jo, i to se stává. Zřejmě jsem se tím přebarvováním, chtěla maskovat, ale jelikož se mi rozum zázrakem nezvětšil, nemá cenu se takhle ztrapňovat celkem průhlednou kamufláží.
Můj styl v oblékání se v průběhu let rapidně změnil. Ještě před pár lety, jsem byla módní outsider a naplácala jsem na sebe to co jsem zrovna našla ve skříní. Teď jsem se přeorientovala na svetříkovej styl. Nic originálního, ale já to mám ráda a vyhovuje mi to. Jednoduché, různorodá barevnost a nemusím se namáhat s ničím jiným, než s doladěním make-upu a bižu :D

Moje oblíbená barva je červená a černá, ale nepohrdnu ani modrou a hnědou.
Nejoblíbenější jídlo - doteď to bylo kuřecí v jakékoliv podobě. Well, po skoro čtyř měsících jsem změnila názor :D takže asi tuňák a uzený losos.
Pokud jde o moje oblíbené pití, tak je to víno a pivo, u nealka bych musela rozmýšlet, ale asi fresh máta a green tea.

A mám pocit, že to nejdůležitější jsem asi neřekla, tak tady to je.

V mladém věku jsem byla velkou fanynkou Michaela, ale jelikož se v mém dospívání začal ztrácet z hudební scény, začal se ztrácet i v mém obzoru. Internet tehdy nebyl dostupný pro nás chudé občany a jediné, čeho jsem se mohla chytit, byl bulvární plátek. Děkuji pěkně. Znovu jsem mu tedy podlehla bohužel až po jeho smrti, kdy mi kolegyně v práci řekla, že umřel a já pro něj uronila pár slziček, protože jsem si vzpomněla na to, jak jsem jako malá na něj řádila s maminkou. Po TII mou duši ukořistil napořád. Moje nejoblíbenější písnička je Man In The Mirror, která mi zní v uších, vždy když jsem šťastná, smutná nebo v depresi.
Michael se mnou byl v mnoho krizových situacích. Ať už to bylo, když jsem byla odloučená od rodiny na dlouhou dobu a připadal jsem si sama - poslal za mnou andělíčka strážného, neboť to byl on, na koho jsem pomyslela s prosbou o pomoc. Byl se mnou, když mi umřel dědeček a po jeho pohřbu se v radiu jen tak ozvala jeho píseň You Are Not Alone. Na praktické maturitě, jsme měli pozvaného tanečníka, který jak jsem potom zjistila, imituje Mika. Když jsem jela na ústní, znovu mě v auto radiu zastihla jeho písnička, jako by mi dával signál, že to zvládnu. A v neposlední řádě, když jsem si v Londýně sáhla na opravdu nepěknou depresi a v noci zoufale žádala kohokoliv o pomoc, na druhý den ráno jsem zapnula jako obvykle hudební kanál, a on měl celou hodinovou sekci s klipy pro sebe a hned na to se všechny věci dali do pohybu - s rodinkou jsme si vyříkaly všechny problémy a zase jsem se začala cítit jako doma.
Nenutím nikoho tomu věřit.
Ale já vím, že ten kdo v Michaela opravdu věří, může pocítit jeho péči a vzkazy s podporou. On je tu pro každého, kdo potřebuje. A to je také můj důvod proč jsem poctěna, účastnit se tohoto projektu. Mike pro mě udělal už tolik, že toto je to nejmenší, co pro něj můžu udělat já.

S tímto se s vámi loučím, přeji vám krásný den.
S pozdravem a láskou
Loui

PS. Miluju tě Miku, ať si byl jakkoliv bizardní, citlivý, paranoidní, laskavý nebo šílený. Zachránil jsi a udělal šťastnější život milióny lidem a hlavně dětem. Děkuji Ti…

PS2. Snažila jsem se vybrat ty nejlepší fotky, když už vám teda ukazuju, jak jsem vypadala když jsem byla mladší a krásnější :D Jsem marnivá.

Loui


 


Komentáře

1 Mandy Mandy | Web | 28. května 2012 v 16:09 | Reagovat

pečené kuře stokrát jinak :-D Man in the mirror je vážně kouzelná skladba...a já ti s těmi událostmi věřím, také se mi to stává. :-) Jsi ohromně fotogenická a sluší ti to. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama