2. Kapitola- Our story, our love...

3. července 2012 v 18:27 | Čokoládka Milka |  Projekt - Our story, our love
Ospravedlňujem sa, že som dlho nič nepribudlo.
Ďakujem Loui za kapitolu :)
Autor: Loui

DRUHÁ KAPITOLA

Všechno již měla zabaleno několik, týdnu, takže se nemusela obávat, že na něco zapomněla. Loučení s rodiči a přáteli, bylo o to bolestivější, protože měla čas beze spěchu všechny obejmout a utišit je. Otec i matka; ačkoliv byli štěstím bez sebe za jejich zasnoubení, jejím odchodem byli zdrceni. Grace si povzdychla a protáhla se v pohodlném sedadle letadla.
"Jsi nervózní?" stiskl ji starostlivě ruku Jeremaine. Lehce se na něj usmála, samozřejmě byla nervózní - z letu, z jeho rodiny, z Kalifornie… Ani všechny prsty na ruce by ji nestačili k tomu, aby mohla vypočítat z čeho je přímo vyděšená.
"Trošinku," přikývla a opětovala mu jeho stisk. "Nejspíš se jen těším na celou tvou rodinu," skousla si pobaveně ret, když si všimla jeho zděšeného výrazu.


"Celou? Víš, kolik nás Jacksonů běhá po světě," povzdychl si teatrálně. "Zabere nám to měsíce."
"Ale no tak, nepřeháněj," škádlivě ho dloubla do žeber. "Co když se jim nebudu líbit? Jste slavní, možná se nebude tvým rodičům zamlouvat, že si chceš vzít zrovna mě."
Její snoubenec se od srdce zasmál. "Jestli selže tvoje inteligence, tak tvůj roztomilý přízvuk je jistě dostane," utahoval si z ní.

"Můj přízvuk? Mon dieu!" zabrblala dotčeně. Její akcent rozhodně nebyl roztomilý, spíše směšný. Měla z toho trošku mindráky. Angličtina ji šla celkem dobře, ale svůj původ tím nezakryla. Jeremaine se znovu rozesmál a tím ji ještě víc popudil.

"Ano přesně tohle jsem měl na mysli, drahá," políbil ji do vlasů na udobřenou. Grace chvíli hrála uraženou, pak se mu ale stulila do náruče a zavřela oči, přeci jenom to bude dlouhý let a civění z malého okýnka ji přestalo bavit ve chvíli, kdy slunce protínající úzkým oranžovým proužkem noční modř, úplně zapadlo.
"Na koho z mé rodiny jsi nejvíce zvědavá?" zeptal se jen tak mimochodem, když ticho mezi nimi déle přetrvávalo.
"Um-" zívla schválně, aby si mohla odpověď promyslet. "Na tvou dceru, řekla bych," odpověděla rozvážně a zabořila se mu hloub do náruče.
"Autumn bude z tebe nadšená," přitakal.
"Myslíš si to? Budu pro ni - pro všechny tvé děti -, jako macecha, pas vrai?"
"Zbytečně se bojíš," uklidňoval ji a jemně ťapkal dlaní po jejím rameni. Uměl ji vždy utěšit, věděla, že dělá správnou věc, když řekla ano. To pravé pobláznění mysli, přece může přijít o trochu později. Základem vztahu je přeci přátelství. "S Hazel vycházíme dobře a děti si zvykli, že nejsme manželé. A navíc Hazel má také přítele a děti ho vzali dobře."
Grace znovu uvolnila svá napnutá záda. "Máte s tvou bývalou hezký vztah?"

"Dalo by se říct, že lepší než se u rozvedených dá čekat," zasmál se. Grace se usmála nad jeho odpovědí. "Co kdybys mi vyprávěl o své rodině?"

"Co bys chtěla vědět?" zeptal se vyhýbavě.
"Něco o tvých rodičích a sourozencích. Máš určitě plno zážitků, o které by ses se mnou mohl podělit, je vás přece tak hodně!" snažila se ho popostrčit v před, nebylo přece možné, aby neměl něco, cokoliv co by řekl o své rodině.
"Vždyť to znáš," zamumlal. "Moc toho není, pořád jsme s bratry bývali v nahrávacích studiích a nemluvě o nespočet turné. A když se událo něco mimo to, moc na sebe a ostatní pyšný nejsem, dělávali jsme děsný věci. Kromě Mika, ten neměl a nemá čas nikdy," povzdechl si, snad trochu vyčítavě, nerad o tom zjevně mluvil.

"Tak strašné to nemohlo být," namítla chabě, vždyť mu žádný z bratrů neumřel na rakovinu tak jako její sestra. A i když zlých vzpomínek bylo hodně, vždy se našli hezká místa. Tak jak to, že nemá o čem vyprávět.
"Takhle jsem to nemyslel," zakroutil hlavou, chápajíc její reakci. "S bratry jsme si užily spoustu lotrovin a je fakt, že u poloviny z toho můj nejslavnější bratr chyběl. Ale když se přidal, stálo to za to a vlastně i do teď stojí. Michael zůstal navždy klukem," povzdechl si.
"Moc o něm nemluvíš," poznamenala.
"On nechce, aby se o něm mluvilo, už tak je přetřásán ve všech novinách," vysvětlil ji to, a na tváří se mu usadil posmutnělý výraz. "Ale tobě se určitě bude líbit, je stejný cvok jako ty. Má plnou sbírku těch vašich starožitností."
Grace ovládla touhu začít třískat hlavou o sedadlo před nimi a trpělivě začala vysvětlovat, jak ji mezi její práci a starožitností rozdíl. "Já se nezajímám o starožitnosti, broučku. Mou profesí jsou dějiny a umění. Ne sbírání broží po babičce," odfrkla si.
"Vždyť to říkám," zachechtal se. "Není mezi starožitnostmi taky nějaká ta minulost?"
"Ach ano to je," rozzářili se ji oči, když se jí dostala šance mluvit o její posedlosti. "Ale jen málokdy se v něm opravdu najdou umělecké či starodávné kousky. Kdežto když, archeologové objeví tisíc let staré nástroje či umělecká díla, je to jako sen. Na něco co si můžeš pomyslně šáhnout a říct si, že nějaká nám neznámá civilizace vynalezla předchůdce něčeho, čemu my teď nevěnujeme ani za mák tolik pozornosti jakou si ta věc zaslouží."
Jeremaine ji lehce přejel dlaněmi po pažích.
"Si neuvěřitelná," řekl obdivně. "Neuvažovala jsi o tom, že by ses někdy zapojila do výzkumu¸ takovýchto věcí?"
"Jednou snad možná," usmála se a vzpomněla si na svého dědečka. "Chci říct, ano, jednou určitě."

Let byl zdlouhavý, Grace se nemohla dočkat, až se bude moct protáhnout na čerstvém vzduchu. Díky přímému letu sice letěli jen přes deset hodin, ale i tak už ji to omrzelo. Osmi hodinový posun, způsobil, že dorazily na Los Angelské letiště kolem půlnoci. Čekala, že letiště bude poloprázdné, tak jako tomu bylo u odletu z Paříže, ale nebylo tomu tak. Všude se to hemžilo lidmi, kteří, hledali svá zavadla nebo už se šťastně vítali s rodinou. Jeremaine ji jen uchopil za ruku a táhl ji od toho chumlu.
"Zavazadla, vezmou šoféři. Musíme si pospíšit," šeptl ji do ucha, a spěšně se vydali pryč.
"Mon dieu, řekneš mi proč tak spěcháme?"
"Nezapomeň, že jsme na americké půdě, tady se vždycky najde, nějaký šťoural," připomněl ji jednu z nepříjemných věcí, která ji tu čekala. Fotografy. Spousty bulvárních fotografů. Proto taky svižně přidala do kroku. V hale ale zvolnil krok takže, se Grace musela znovu přizpůsobit. Nedaleko od nich stála vysmátá rodinka, která na ně mávala. Jeremaine ji pustil ruku a tak tak stihl svého nejmladšího synka, vyzdvihnout do náruče, když na něj samým štěstím skočil. Hlouček se k nim za nedlouho přidal a Grace nervózně opodál přešlapovala z nohy na nohu.
"Ahoj zlato," políbila Jeremaina na líčko jeho bývalá manželka a převzala si Jaimyho, aby se mohl přivítat i s ostatními.
Grace nechtěla rušit rodinou chvilku a tak s fascinací sledovala své špičky od bot. Po chvíli k ní došla Hazel a stiskla ji přátelsky ruku.
"Hazel, Jerova ex," zasmála se.
"Grace, Jerova současná," spolka velký knedlík v krku a pokusila se ji úsměv oplatit. Nicméně to vypadalo, jako by jí bolely zuby, tak toho nechala. V tu chvíli se na ni obrátila i Jeremainova dcera.
"Jste bílá," zkonstatovala.
"Autumn!" vykřikla šokovaně její matka, ale Grace se upřímně rozesmála.
"Když jsem se ráno kontrolovala v zrcadle, tak to tak bylo," odpověděla ji pobaveně.
"Neříkej mi Autmn, je to děs!" křikla na matku a poté se znovu otočila na Grace, která si okamžitě přikázala nikdy neříct Jereminově dceře jejím jménem. "Těší mě Grace, já jsem Joy," a pohodila svými vlasy spletenými do miliónů copánků.
"Moc mě těší, Joy," poklonila hlavou.
"Máte legrační přízvuk," přidal se Jeremaine junior. Grace se kousla do rtu, aby znovu nevyprskla smíchy. Hazel vypadala, že se propadne ostudou.
"To protože jsem Francouzka, mon cherie," mrkla na něj, až se na jeho tmavé kůži udělali rudé skvrnky.
"No tak pojďte, pojďte. Auta jsou přistavená, popovídat si můžeme doma," řekl pro ni neznámý muž. Jelikož ale chvilku po jeho prohlášení spěšně políbil Hazel na líčko, usoudila, že to bude její přítel.
"To je pravda, času na to bude dostatečně. A možna se na to i vyspíme," přikývla Hazel a usmála se, když se začali její děti překřikovat, že s tím zásadně nesouhlasí.
Grace si na cestě v autě uvědomila, že seznámení s rodinou vlastně proběhlo, úplně v pořádku a nemohla se dočkat, až pozná zbytek rodiny. Přece to nemůže být takový krach.
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 4. července 2012 v 8:21 | Reagovat

Teda Loui já koukám, fantasticky jsi navázala na Jeanu. Už teď mám mindrák z toho až budu na řadě:-D

2 Zuzy Zuzy | Web | 4. července 2012 v 10:33 | Reagovat

[1]: Mony tak to nejsi sama! :-D Mám takové tušen že to podělám na celý čáře! :-?

3 Monika Monika | Web | 4. července 2012 v 19:35 | Reagovat

[2]: Prosím tě ty???? Ty svými milostnými scénami zapálíš lítka nejen Mikovi, ale i nám :-D

4 Zuzy Zuzy | Web | 5. července 2012 v 13:55 | Reagovat

[3]: Když ono zatím ani tak o lýtka nejde :-D  :-D

5 hanylen hanylen | 5. července 2012 v 23:09 | Reagovat

Skvělé a živé představení rodiny, Loui. Grace bude mít možnost poznat i ostatní a jsem opravdu zvědavá, co vytvoří Zuzy. ;-) Doufám, že to potom zrovna já nepošlu do kopru ??? rotože Zuzy to zvládne levou zadní :-)  ;-)

6 Loui Loui | Web | 12. července 2012 v 22:46 | Reagovat

[1]::D Moni, kdyby si jen věděla jak jsem se u týhle kapitoly zapotila :D Shánění informací o Jeremainově rodině jsem musela louskat z anglické wiki, asi protože pro nás čechy nějaký Jeremaine Jackson, nic moc neznamená :D a nemluvím o zjisšťovaní posunu hodin z NY a Paříže :D a o strejdovi googlovi a jeho francoužštině radši pomlčím úplně :D Sem tak trochu cvok, a vím, že na tý kapitole nejde poznat jak hard job to byl :D ale děkuji za pochvalu, děsit se toho určitě nemusíš :D

[2]: A promluvila Zuzy, která má tolik povídek za sebou! šoš! To zvládneš levou zadní :-)

[5]: Děkuji za pochvalu, ale já si nemyslím, že by jste se měly holky bát, vždyť je to skvělá výzva :-) ;-)

7 Wendy Wendy | 26. července 2012 v 20:42 | Reagovat

Krásný dílek těším se na další. :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama