Kapitola 3. - Our story, our love...

3. srpna 2012 v 13:09 | Zuzy |  Projekt - Our story, our love
Ahojda všichni, děkuju moc Zuzance, že tak bleskurychle sepsala a poslala díleček:) Já osobně si myslím, že je perfektní:) Parádně navazuje na ten Louin a nádherně provází osudem Grace, která se začíná zabydlovat v novém domově a setkává se postupně s lidmi, co se co nevidět stanou jejími nejbližšími, rodinou Jacksonů...
Ještě jednou děkuji Zuzy... a samou netrpělivostí hořím pro další kapitolu:) tak Haničko...držím pěstičky:)



Autor: Zuzy
Blog: zuzyjacksonka.blog.cz

Vzkázek od Zuzy:
Nikdy bych nevěřila, že bude tak těžký pokračovat ve psaní povídky, o které nevím, jak bude pokračovat…jaký bude osud jejich postav i charakter, tedy pro sebe si to dokážu představit, ale je to o to víc adrenalin… Pokud se vám bude zdát, že jsem moc nepokročila, tak máte pravdu !!!J
Ale nejde to moc hnát dopředu. Ráda bych, jestli naše dílky čokoládka čte, věděla, že si vážíme jejího nápadu a projektu a snad zdárně v něm pokračujeme… pro ni, pro Michaela!♥


Na první setkání s Jermainovou rodinou to nebylo zas tak hrozný, pomyslela jsem si, když obrovské luxusní auto, hodné nějakého významného, vrcholného politika směřovalo k domovu mého nastávajícího. Už jen to očekávání a pomyšlení na to, že tam budu trávit svůj čas nebo vlastně měla bych říct, svůj život, po boku muže, ke kterému si teprve hledám nějakou cestu, vztah, mi přišlo zvláštní.

Pozorovala jsem jeho děti, jak se pošťuchují a jak si mě svýma tmavýma očima prohlížejí, pokaždé, když jsem se na ně usmála, opětovaly mi úsměv, až se jim dělaly ďolíčky ve tvářích… byly krásné! Joy neustále něco svému bratrovi špitala do ucha, ten se rozesmál, nebo ji tahal za copánky… za neustálého napomínání jejich matky Hazel, proč jen se ti dva vlastně rozvedli, vycházejí spolu skvěle…?

Kdo ví, jak si mě představovali? Možná fakt, že nejsem černoška, nejspíš nepřipustili… Ale co jsem za tu dobu z letiště stihla vycítit, bylo, že rodinný klan Jacksonů bude nejspíš tím, kde rodina jako celek hraje nezastupitelnou roli v jejich životech. Jaká bude ta moje, to netuším! Snad mě přijmou, i když moje pleť není taková, jakou asi čekali. Zabraná do svých úvah o rodině, její pospolitosti, vztazích, které v ní vládnou, mém novém nadcházejícím životě v Kalifornii, jsem nepostřehla, že auto zpomalilo a stanulo před velikou černou kovovou bránou. Kovář si dal opravdu záležet, ornamenty, které se splétaly a zase rozplétaly, aby mohly spojit další kovové prvky se navzájem prolínaly a tvořily celkový obraz, který byl zlacený a nad tím vším vládla velká zlatá korunka.

Když se šofér vyklonil z okénka, aby ochrance nahlásil osazenstvo, s úžasem jsem sledovala, jak se brána pomaličku otevírá. Zmocnila se mě obrovská nervozita, nejistota, Jermaine to vycítil a pevně mě stisknul ruku a naše prsty se propletly v pevný uzel. Naklonil se ke mně a políbil mě na tvář… to samozřejmě neuniklo zvídavým dětským očím a začaly se chichotat.

"Miláčku,vítej ve svém novém domově, doufám, že se ti tu bude líbit, že se tu budeš cítit doma." … plaše jsem se rozhlédla…doma. To slovo ve mně vyvolávalo zvláštní nával emocí, smutku, když jsem si vzpomněla na rodiče… a sestru, která by měla se mnou sdílet moje štěstí, být mi rádkyní a důvěrnící, to všechno jsem v ní ztratila jejím odchodem z tohoto světa.

Očekávala jsem honosný dům, vzhledem k početnosti Jermainovi rodiny, ale tohle…? Tohle bylo sídlo, kde se snoubily prvky moderní a starobylé, vše v perfektním souladu zasazeného do rázu krajiny. Nádherné a upravené cestičky, park, záhony květin, vše bylo dokonalé… až mě píchlo u srdce, připadala jsem si jako doma v Paříži při procházce nějakého zámečku, nebo jeho přilehlého parku.

Auto zastavilo na oblázkové cestě, děti bez meškání otevřely dveře auta a běžely se přivítat se svým psem, který je radostně vítal a hlasitě štěkal…
Šofér vystoupil z auta, otevřel druhé dveře a Jermaine vystoupil, podal mi ruku a když jsem se ho pevně přidržela, políbil mi ji a řekl: "Grace, vítej v novém životě, v našem životě, pevně doufám, kvůli nám, že tu budeme šťastní, my dva i děti a kdo ví, třeba se nám podaří naši rodinu obohatit o další členy." …objal mě a přitáhl si za pas k sobě, přitiskl své čelo na to mé, jeho ruce byly pevné, silné...měla bych spíš vnímat jejich ochranitelství, ale … připadala jsem si v ten moment, zvláštně, sklíčeně… jako by moje srdce sevřel někdo v kleštích, ne, že bych neplánovala mít děti...rodinu, ale … vše bylo tak rychlé, jak bych mílovými kroky přeskočila některé části života a přišla rovnou k hotovému. Snažila jsem se sesumírovat nějakou uspokojivou odpověď pro danou situaci…

"Díky, miláčku, za vřelé přivítání, mým přáním je udělat tě šťastnou, vytvořit nám společný domov…a…" Tok mých myšlenek přerušilo nebo spíš bych měla říci, vysvobodilo, cvaknutí hlavních dveří u domu. Oba dva, jak na povel, jsme se podívali tím směrem, odkud vyšlo…

Na prahu dveří stála postarší elegantní žena, která nám šla vstříc. Nešlo si nevšimnout její kolébavé chůze, nicméně byla energická a vřelá a její srdečný úsměv v daný okamžik zaplašil všechny mé pochybnosti.
Jermaine mě držel za ruku, představil mě… Grace, tak tohle je moje milovaná maminka Katherine, mami… tohle je žena, kterou miluji… Grace Hamplová."
Stála jsem tam tváří v tvář ženě, která napříč tomu, kolik dětí i vnoučat vychovala, neztratila jiskru, šarm…snažila jsem se číst v její tváři, bude se divit tmu, že její syn si přivedl bílou ?...Bude mít předsudky nebo...? Odpověď přišla záhy… Její vlídné oči, tvář...se roztáhly do mateřského úsměvu a její paže do vřelého objetí…

"Vítej, děvenko! Tolik jsem o tobě od Jermaina slyšela, vlastně mluví o tobě pořád, je tebou nadšený a já se mu vůbec nedivím! Jsem ráda, že jste tu, už jsem si dělala starosti, když jste se tak dlouho zdrželi? Grace, pojď, musíš být strašně unavená, dáme si něco na občerstvení, stejně ještě nejsme všichni, Joseph by měl dorazit každou chvilku a Michael volal, že to dřív, jak za hodinu nestihne, zdržel se v nahrávacím studiu, dokončuje nové album a to se někdy vrací i nad ránem.

"Pojď dál a vyprávěj mi o sobě, prý máš velice zajímavou a nádhernou práci nebo bych měla říci poslání?...
 


Komentáře

1 Wexza Wexza | Web | 3. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

Máš krásný desing !!! :)

2 Monika Monika | 3. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

Nádhera Zuzy, jako čumím jak puk, tak nádherně se to čte ale stále si říkám, kdo že už konečně do hry zapojí Mika :-D A ty si tu tému tak nějak nakousla, tak Hani hodně štěstí v pokračování:-)

3 Zuzy Zuzy | Web | 3. srpna 2012 v 15:55 | Reagovat

[2]: Mončo,  jo, Mika si budem přehazovat jako horkej brambor zlatej:D Pak aby tam byl vůbec...:D  Snažila jsem se ten konec rozehrát, aby další pisatel mhl někde začít a pokračovat. Hani, těšíme se ! ;-)

4 Čokoládka Milka Čokoládka Milka | Web | 3. srpna 2012 v 18:17 | Reagovat

Môžem ťa ubezpečiť Zuzy, že kapitolky sledovať budem :-) teší ma, s akou radosťou ste sa do toho dali. Michael by bol na vás hrdý. A ja som tiež...
Musím ešte pochváliť, ako si celú kapitolku napísala- krásne si vystihla tú ich rodinku, najviac sa mi páčilo stretnutie s Katherine (skvelo popísané) :-)

5 hanylen hanylen | 3. srpna 2012 v 19:41 | Reagovat

Zuzy, ty jsi opravdu nezklamala. Grace se zdá trochu v rozpacích, ale paní katherine je rychle zozptýlila. To, jak živějsi ji představila se ti skvěle povedlo. Jo, a mě dáš Josepha, jo? Ale zato taky... no však víme. Takže už se na to chystám! ;-)

6 Monika Monika | 3. srpna 2012 v 21:11 | Reagovat

Víte, co si myslím, že pro každou z nás budou nejhorší ty první kapitolky a pak se tak sehrajeme, že naše myšlení bude naprosto stejné, jakoby jsme byla jeden :-D Upřímně až na mě přijde řada mám strašný strach ze svého výkonu a nutkání odstoupit, protože já se svámi nemůžu rovnat :-) ale na druhou stranu si myslím, že člověk má zkusit všechno, ať už je výsledek jakýkoliv důležité je do toho dát své srdce, a já se budu snažit nezklamat Mika ani vás <3

7 Laneey Laneey | Web | 15. srpna 2012 v 18:32 | Reagovat

Zuzyyyy to je tak perfektně napsané !! nádhera ! Katherine je úžasná..Jermaine ji fakt miluje co ? ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama