Kapitola 6. - Our story, our love

16. srpna 2012 v 14:33 | Laneeyka |  Projekt - Our story, our love
Zrovna včera večer, než mi Laneeyka poslala kapitolku, tak jsem si říkala, co na nás asi přichystá. Holky, řeknu Vám - NEZKLAMALA! Nejenže jsem ji zas měla sto chutí přiškrtit za ten konec, kterej mi s úsměvem přenechala k pokračování, ale zas potvrdila, jak bezvadná spisovatelka je. Dílek je propracovanej do sebemenšího detailu a i když víceméně první půlka stojí na rozhovoru mezi Grace a Kathrine, druhá polovina na prvním osobním kontaktu s Josephem a Mike jako takový se mihne v závěru (a jak! Mě až zamrazilo. O to víc, když jsem věděla, že oříšek nechává rozlousknout mě:D), nenechá vás to v klidu.:)
A já asi v dobách nejhorším půjdu psát recenze na knížky, jde mi to, co myslíte?:D



Autor: Laneeyka
Blog: laneey.pise.cz


Z tváře postarší ženy zmizela všechna barva. Skoro převrhla svůj hrnek s čajem a já bych se v tu chvíli nejraději propadla do země. Ze sinalého obličeje jí blyštili tmavě hnědé obrovské oči.

" Bože, já..odpusťte mi to paní Jack ..tedy Katherine, zařekla jsem se znovu a cítila sem se jako úplný idiot. Jsem velice netaktní a …."

" Ach Grace, neomlouvejte se prosím vás, vzala mé ruce do svých dlaní a upřeně mě pozorovala.

Viděla jsem , že Vám to v té vaší krásné hlavince šrotuje, od chvíle kdy Michael vstoupil do dveří. Nespustila jste z něj oči ani na okamžik, vypadala jste v tu chvíli jako jedno z mých milovaných vnoučat. Malá holčička se zářícími kukadly , dítě co očekává zázrak, usmála se upřímně a pohlédla mi do očí.

Cítila jsem , jak se mi žene červeň do tváří , což se mi v žádném případě nemohlo podařit zastavit. Pohlédla sem na Katherine jak se ze široka směje a mě nezbývalo nic jiného než jí úsměv opětovat.

" Nechci, abyste si myslela něco…"

" Nikdo nemůže vědět, na co ten druhý myslí holčičko, pouze v jednom případě…ale to poznáš jednou sama, pohladila mne po ruce a do mě se vlévalo teplo z její nezkažené upřímnosti a dobroty. Můj drahý syn Michael takhle působí na každého, kdo se ocitne v jeho blízkosti, a to už od dob, kdy byl ještě v plenkách , takže jsme na to všichni celkem zvyklý " , pokračovala.

Neuniklo mi, že slovo celkem lehce zdůraznila.

Po chvíli jsme si povídali jako staré přítelkyně. Katherine hrdě vyprávěla o svých úspěšných dětech s láskou v očích a já se smála jejím historkám.
Když jsme přešli k Michaelově nemoci, úsměv mě zcela opustil.

" Nemusíte o tom mluvit, pokud nechcete Katherine , opravdu" , ale ona jen mávla rukou.

" Michael by ti to nikdy sám neřekl a koukám , že Jermaine o tom taky nemluvil".

" Víte, já se na to vlastně Jermaina ani nikdy neptala, nechtěla jsem vyzvídat nebo tak něco. Jen sem..sem prostě zvědavá. A chci vás ujistit, že bulváry nečtu jen…když unikla na veřejnost nějaká jeho fotografie tak .."..

" Chápu Grace, to člověka v tzen okamžik ohromí a řekne si : Kde je ten černej kluk ?" ..

Řekla to tak lehce, že sem na ní zírala jako na zjevení.

Mlčela jsem jako hrob, když mi vyprávěla o počátku té nemoci, o níž sem se až dnes dozvěděla , že je dědičná.
" Michaelův dědeček, tedy otec mého manžela Vitiligem trpěl také. Dodnes si pamatuji ten den, kdy se Michael vřítil do kuchyně našeho rodinného domu , objal mě a rozplakal se. Byl k neutišení. Přestal jíst a pít, jeho organismus zkolaboval po několika dnech. Bulvární plátky braly stav jeho kůže útokem, ale on se naučil bojovat. Nic jiného mu nezbývalo. Styděl se za svou nemoc, ale naučil se s ní žít s hrdostí" , zakončila vyprávění Katherine a v očích se jí zaleskly slzy.

" Jste v pořádku" ? , lekla sem se jejího výrazu a vyskočila sem z křesla, abych jí pomohla vstát.

" Ach ano holčičko, sice jsem už stará, ale stále mám sílu a nadhled, můj Michael je silný člověk, i když vypadá velice křehce, zadívala se znovu do mých očí a čas jakoby se na okamžik zastavil. Lidé dokáží být silnější, než se zdají být Grace, políbila mě na tvář a vzala si svou malou hůl, kterou nosila jako opěrku.

Najednou se z obývacího pokoje ozval burácející hluk a pískot dětí.
No vypadá to, že Joe je doma.
……………………………………………………………….

Neslyšela sem Josephovi mnoho , Jermaine o něm moc nemluvil, ale jeho žena Katherine o něm mluvila jen v dobrém.

Oči jí stále zářili láskou i po všech těch letech soužití. Přesně to v životě toužím prožít. Opravdovou lásku, kvůli které se mi budou oči plnit slzami nad tím, co jsem si jako mladá v životě prožila. Budu sedět se svým mužem venku na zápraží , a v ruku v ruce budeme vzpomínat na svůj život. Má být mým vyvoleným zrovna Jermaine ? Trochu sem váhala, ale na to je ještě brzy.

Nejsem do něj zamilovaná, ale třeba to časem přijde. Vždyť člověk je natolik všetečným tvorem, že i láska se dá vypěstovat a naučit. Je to jako s malým semínkem. Zalijete ho a čekáte, kdy rozkvete. Takové to přeci může být i s láskou.

Mým myšlenkovým pochodům bylo utnuto ve chvíli, kdy se přímo přede mnou zjevil Jermainův otec. Vztáhl ke mně vrásčitou dlaň, ale úsměvem šetřil. Překvapilo mě, jak je drobný. Hleděla jsem mu téměř do očí, byl jen o kousek větší než já.

" Jsem velice potěšen , že Vás konečně poznávám Grace, jsem Joseph Jackson , pro přátele Joe", překvapil mě svou vřelostí a ještě více, když se sklonil a lehce si zvedl mou ruku k ústům a políbil ji. Galantnost se mu nezapře. Po někom to jeho děti mít musí, šlehla jsem pohledem po Michaelovi stojícím úplně vzadu v rohu místnosti.

Jeho čokoládové oči mne pozorovali a já se nepříjemně ošila. Prohlížel si mne pátravým pohledem od hlavy až k patě a já najednou zapochybovala, jestli byl dobrý nápad si na sebe vzít ty jasně meruňkové capri kalhoty s bílým tílkem. Měla sem se snad obléct trochu formálněji na oběd s rodinou ? .. Prohlédla sem si samu sebe a znovu pohlédla na Michaela. Ten jen zavrtěl hlavou a pousmál se, jako by přesně věděl, co se mi honí hlavou.

Nejhorší je, že sem sama sobě přiznala, že je mi jeho pozornost více než příjemná. Měla sem hrozný strach, trému ze setkání s převelikou Jermainovou rodinou, ale Michaelova přítomnost mě zvláštním způsobem uklidňovala. Z toho člověka šla neuvěřitelná energie, aura a klid. A co teprve jeho charisma … Bůh na tom chlapovi, zrovna moc nešetřil, pomyslela jsem si v duchu nechápavě a čapla sem svůj hrnek s čajem ve snaze se odpoutat od myšlenek jménem Michael.

Seděli jsme u stolu a konverzace plynula. Všimla sem si, že Joe se do diskuzí moc nezapojuje, spíš si tu a tam pohraje se svými vnoučaty. Možná nebyl otcem, jakého by si jeho děti přáli, ale za to byl milujícím dědečkem. Se všemi svými vnoučaty si měl co říct a oni ho milovali tou dětskou bezelstnou láskou.

Občas sem se snažila utéct z dosahu všech těch tmavých očí, jelikož spoustu zvídavých otázek padali samozřejmě na mě. Občas se mi z toho točila hlava, takže sem neustále hledala cestičku k úniku. Jednou sem odběhla na toaletu, pak do kuchyně, poté za dětmi…….

Využila jsem příležitosti se zvednout od stolu a šla pomoci nejstarší Michaelově sestře s přípravou džusu. Povídali jsme si o všem možném. Vyrušil nás zvuk mobilního telefonu.

"Hej Grace, jen to nalej do sklenic a pak zavolej, já ti pomůžu ju ?", ale ten hovor musím fakt vzít, zavolala na mě ještě Rebbie než utekla z kuchyně ven na zahradu.

Pomalu, abych toho moc nerozlila sem nalévala džus do skleniček, když se za mnou ozvali tiché kroky.

" Rebbie, už to budu mít, jen malej okamžik" , tááák a je to.., otočila sem se s úsměvem na rtech v domnění, že už je zpět , ale úsměv mi zamrzl na rtech, když se na mne z rohu kuchyně upřeli ty nejkrásnější mandlově hnědé oči jaké sem kdy viděla.

Poznámka autorky : Chci strašně moc omluvit za tu délku. Kdo mě zná a čte mou povídku ví, že moje kapitolky jsou obsáhlejší, já prostě nemůžu zveřejnit díl co má míň než 2 plný stránky ve Wordu :D ( a to sem ještě chtěla psát dál :D ) Už nevím jestli jsme se nějak domlouvali, kolik toho má být, každopádně, pokud by délka vadila, budu se snažit to zkrátit , alespoň na stránku :) No snad sem to moc nepokonila…, měla sem to napsaný tak cca.za 2 hoďky ani to možná ne, šlo to kupodivu velmi lehce :D a to hlavně díky Moničce, která tak krásně skončila, že sem mohla hned navázat a nemusela něco sáhodlouze vymýšlet :D No docela dobře sem to zakončila co holky ? :D Janičko, zlatíčko jak ty na mě , tak já na tebe :D Rozjeď to :-P

Poznámka adminky: Za tu poslední poznámku na moje triko....No, nezabili byste ji?:D
 


Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 16. srpna 2012 v 14:51 | Reagovat

Sakra, právě jsem se polila džusem! :-D an, Laneeyka nezklamala, klidně mohla psát dál..:-)  No já to zhltla, bože to se táák krásně četl, Katherina je skvělá, chápavá a milující a Mike to zdědil a sám něco přidal.. něco víc.Přesně tak působía nejenna ženský, jako by viděl do hlavy i do srdce.. no a Joseph, ten překvapil taky, čekala jsem nějako netaktnost a zatím.. starej  dobrák Joe!:-D  a Jeanko, recenzeklidně, ale až napíšeš díleček. Už se předem i zadem děsím, až na mě za krátko dojde řada, :-D  :-?Víte co se za tři kapitoly může všechno stát, no ne ? :D
P.S. tak co vyčíhla jsem to první ? :D

2 Jeana Jeana | Web | 16. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

[1]:Zuzanko, miláčku, jsi jasná jednička!!!:* no a dílek:D hh, jakej?:D budu si muset zas na tejden dát ozdravnou kůru s harlequeenama, abych byla schopná po Kátě pokračovat:D sice spolu máme jednu povídečku rozepsanou, ale nikdy ji jedna druhý nenecháme otevřenou v takovýmhle, no, tom. Konci..to se dělá toto? Chudinka Janička se teď má asi co, no? Jak já k tomu příjdu? :D Fakt. Já ji trefim něčím po hlavě, až ji uvidím - co Katuško, zlatíčko, pořád mám příjet toho 31.8. a zůstat přes noc?:D Netozmyslela sis to ani teď?:D

3 Zuzy Zuzy | Web | 16. srpna 2012 v 15:14 | Reagovat

[2]: Sím tě to dáš, po  té tvé povídce to bude jistřit, až budou blikat světla u Jacksonů v kuchyni!:D Jako těším se a každá minuta čekání je dlouhá! :-D  Né, klid Zuzy, počkej si.. nádech a právě rupla žárovka.. :D

4 Jeana Jeana | Web | 16. srpna 2012 v 15:16 | Reagovat

[3]: Hele, kočko, nepřeháněj:D zaprvý se nechutně červenám a za druhý Jacksoni budou ode dneška chodit po tmě, protože jim vymontuju všechny žárovky v domě, abych nic takovýho nemusela řešit:D už to mám sice nějak v hlavě, ale hodit to po tý slečně na papír, to bude něco:D to se dřív jelen postaví na parohy než já něco takovýho vypotím:D

5 Zuzy Zuzy | Web | 16. srpna 2012 v 16:05 | Reagovat

[4]: Právě kolem mě prosvištěl jelen a šel po hlavě a odrážel se parožím.. žádný crcání, piš!!! :D  :D  ♥

6 Monika Monika | Web | 16. srpna 2012 v 17:25 | Reagovat

Holky mi jedeme jako fretky :-D Jako Laneeyko to bylo tááák nádherný. Já se jen nestačím divit jak krásně jsme to zvládly a tímto bych všem chtěla poděkovat. Myslím, že tahle povídka jednou vejde do dějin a právem na sebe budeme pyšný. No ale nepřebýhejme :-D Hlavní cílem je se dobře pobavit, no né?:D
A ještě něco Káťo víš, že já měla takové tušení, že přesně takhle to zakončíš a rozlousnout oříšek necháš Janču :-D A že skvěle si to vymyslela :-D No holky, záměrně jsme se té krásňoučké tvářičce vyhýbaly, ale Jeanka chtě nechtě bude muset toho andílka konečně pořádně vtáhnout na scénu :-)

7 hanylen hanylen | 17. srpna 2012 v 22:50 | Reagovat

No ne, to úplně vidím před sebou, jako bych tam byla :-D. Paní Katherine své děti miluje a je na ně viditelně pyšná. A Joe galantní, to je docela milé překvapení :D. Grace a Michael po sobě začínají koukat. Jó, Mikovy oči jsou jak magnet... a ten konec. Jeanko, jestlipak zůstaně jen u galantonosti ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama