Kapitola 7. - Our story, Our love

20. srpna 2012 v 15:10 | Jeana |  Projekt - Our story, our love
Tak děvčata, začínáme druhý kolo, ale teda... troufnu si říct jen to - ano, Laneey mě tak trošku k tomu dohnala. Ale víc nechávám na Loui:) Reference nebo anotace? :D Dnes vynechávám:D Snad se Vám díleček bude líbit...:-*

Autor: Jeana

" Rebbie, už to budu mít, jen malej okamžik" , tááák a je to.., otočila sem se s úsměvem na rtech v domnění, že už je zpět , ale úsměv mi zamrzl na rtech, když se na mne z rohu kuchyně upřeli ty nejkrásnější mandlově hnědé oči jaké sem kdy viděla.

-------
Stála jsem tam jak opařená a bezhlesně spojovala jeho pohled s tím svým. Skoro jsem nedýchala. V rukou jsem svírala dva pohárky vychlazeného nápoje, jejichž chlad jakoby zmrazil mne samotnou.
"Smím nějak pomoct?" hlesl jemně a já cítila, jak se mi z jeho sametového hlasu rozklepala kolena. Zavrtěla jsem hlavou ve snaze se vzpamatoval, čímž jsem mu zároveň nevědomky dala najevo, že není třeba.
"Přece to nebudete nosit sama." pousmál se. Jenže sotva pohlédl na nalité pohárky za mými zády, kterých bylo bez mála dva tucty, na jeho tváři se objevil provinilý výraz: "Omlouvám se, naše rodina je z nějakého důvodu početnější než kde jaká školka." jeho slova mi vyloudila smích ve tváři. To pravděpodobně přesně chtěl. Najednou opadla ta napjatá atmosféra, přistoupil ke mně a z jedné dlaně mi odebral sklenku s džusem, aby si k ní udělal volný přistup. Vzápětí mi do ní vložil tu svou. "Nebude vám vadit, když..."

V tom do dveří vstoupil statnější muž, jehož příjmení a příjmení celé jeho rodiny jsem měla za několik měsíců začít nosit místo toho svého. "Grace? Gra...?" Podruhé mé jméno nedořekl. Při pohlednu na fyzickou blízkost mezi mou bytostí a jeho mladším bratrem oněměl. V jeho očích probíjelo tisíce záblesků. Bylo mi jasné, že se snaží najít důvod toho, proč Michael stojí jen několik centimetrů vzdálen od jeho snoubenky, drží ji za ruku a upřeně hledí do jejích pomněnkových očí. Pudově jsem vytrhla dlaň z Mikova sevření a přistoupila kvapně k Jermainovi, abych alespoň trošku osvětlila situaci, jejíž nevítaným svědkem se stal. "A... drahoušku...Tady Michael mi nabídl pomoc s odnosem, víš?"
"Je mi to jasný..." zamumlal, přičemž jeho rty se hýbaly minimálně. Pohlédl na mně s úsměvem dodávajíc: "Grace, běž se prosím posadit k ostatním, my se o to mezitím postaráme..."
"Dobře, jak si přeješ." bez pípnutím jsem uposlechla. Nechtěla jsem ho dráždit. Proto jsem ho mžikem políbila na tvář a opustila mísnost.
Osaměli. Michael, jak kdyby cítil tíhu pohledu svého bratra, provinile sklopil oči a otočil se ke stolu, aby co nejrychleji nandal na tác několik plných sklenic. Nemluvil. Nebezpečné ticho prolomil až Jermain, jež přistoupil ke stolu z druhé strany a pomohl bratrovi. "Necháš ji na pokoji, rozumíš?" špitl důrazně, až Mikovi přeběhl mráz po zádech.
"Jermaine, vždyť...jsi můj bratr a ona je tvá snoubenka. Jak jen mě můžeš nařknout z něčeho takového?" slova jeho staršího bratra ho tuze zabolela. Jakoby vypálila cejch přímo na jeho srdce a tou bolestí mi vyhrklo pár drobných kapiček slz do očí. Vždy měl čisté svědomí, nikdy by své rodině neublížil a Jermain to věděl. Tak proč něco takového říká?!
"Ber to jako varování. Grace je pro tebe zapovězené území a tak to taky zůstane..."
"Ale já ji přeci jen chtěl podat ruku na tykání..." hlesl Michael nevinně. Z bratrova bolestivého útoku mu po tvářích začaly stékat slzy. Nikdy by nevěřil, že jeho vlastní bratr o něm může přemýšlet jako o potencionálním zrádci... Když Jermain zahlédl Michaelovu tvář plnou bolesti, uvědomil si, že nejspíš přestřelil. Tohle nechtěl.
"Promiň, Miky." špitl a objal ho kolem ramen. "Odpusť." v tu chvíli se nalily slzy dojetí i do jeho tváře. Nikdy předtím si tolik neuvědomoval, co v málém "bílém" chlapci má. Vždycky ho bral jako toho prcka, který ví o skutečném životě asi tolik, kolik princ z pohádky. Nikdy mu nedokázal prominout odchod z kapely a aniž by si to chtěl připustit, i jeho karierní úspěch, který se nikomu z nich ani při seběvětších snahách nepodařilo získat. Michael se jen objevil a všichni mu leželi u nohou. Měl v sobě ohromné osobní kouzlo, které nikdo jiný z jejich širokého rodinného klanu nevlastnil. Věděl, že mu stačí jen ukázat nebo naznačit a lidé se mohli přetrhnou jen proto, aby mladé hvězdě vyhověli. Stejné to bylo i s ženami. Toužily po něm, i přestože on ne všechny z nich chtěl. Padaly mu do náručí jak posedlé, kradly klíče od jeho pokoje, lezly po hotelové zdi, jen aby se alespoň na okamžik dostaly do jeho přítomnosti. Z toho důvodu se děsil, že i Grace by mohl omámit svou aurou...
"Mám tě rád, Miku. Nezlob se. Bylo to ode mě nefér. Jsem rád, že tě mám." špitl bráškovi do ucha, a pak povolil jejich pevné sevření. "A teď přestanem plakat jak nějaký dvě těhotný ženský nad romantickým filmem a půjdem jim donýst to pití, co říkáš?" smál se Jermain, když si utíral drobné slzičky a Mike samou radostí přikývnul.

-------
Blížilo se poledne a Michael pomalinku rozevřel slepené oči. I když se rodinná sešlost postupně rozešla kolem 22. hodiny večer, nemohl až do brzkých ranních hodin usnout. Jen se převaloval v peřinách a koukal do stropu nad sebou. Nový člen Jacksonovic rodiny mu nedovolil spát. Grace, Grace, Grace...to jméno nedokázal vyhnat z hlavy. Znělo mu pořád v uších. Všichni si ji zamilovali. A on sám? Za svůj život potkal spoustu žen, ale to, co našel v ní.... Prohodil s Grace v podstatě jen několik málo slov a už věděl, že mezi nimi je něco, co nedokázal jednoduše vysvětlit. Snažil se na to přijít tak urputně, až jeho víčka klesla a myšlenky na Grace ukolébaly ke spánku.
Pomalu se donutil vstát z postele, postavil vodu na kafe a zautomatizovaně se došoural do koupelny. Když se omyl a oblékl, usedl na balkon svého prostorného bytu v L.A., který mu poskytoval azyl, pokud nechtěl nebo již neměl sílu podniknout cestu na 3 hodiny cesty vzdálený Neverland. Rozhlížel se po městě, které od brzkých ranních hodin žilo čilým životem a při myšlence, jak stráví dnešní odpoledne v L.A., ho napadlo jediné. Sáhl do kapsy pro mobil a vytočil číslo svého bodyguarda. : "Wayne?"
"Ano, šéfe?" zalaškoval milý černoch na druhém konci. "Sis dal teda na čas. Mám pocit, že se dneska uvařím. Neznám nic lepšího než stát v černým kvádru na poledním los angeleským sluníčku před venkovníma dveřma, věř mi."
Michael se rozesmál, pak ale provinile vypustil omluvu ze svých úst: "Odpusť, příteli. Každopádně. Mohli byste pro mě přijet autem tak za 20 minut? Chci se jít podívat do jednoho krámku s úměním, kde už jsem dlouho nebyl..."
"Jasná, udělám. Cokoliv lepšího se tu vařit ve vlastní šťávě."
Mike se znovu uchechtl: "Tak se můžeš vysvléct."
"Blázníš? Ještě abych tu vystavoval na obdiv svoje úžasně vypracovaný tělo. To teda ne. A jdu volat šoférovi. Každá minuta v tomhle vedru drahá. Zatím, Michaeli."
-------

Limuzína zastavila nedaleko centra na Hollywood boulvardu přímo před obchodem, do něhož měl Michael namířeno. Jakmile šofér rozevřel dveře od auta a Michael vystoupil na chodník, začaly se kolemjdoucí shlukovat kolem něj. Lidé volali jeho jméno, toužili po autogramu či objetí. Většině splnil jejich přání. Pak jen s milým zamáváním vstoupil do dveří před sebou.
"Aaaaa. Pan Jackson. Je nám ctí. Dlouho jste u nás nebyl." rozzářil se majitel luxusního obchodu s uměleckými originály a přispěchal Michaelovi na uvítanou podat ruku.
"Omlouvám se, pane White, ale měl jsem náročné období."
"To je v pořádku, pane Jacksone. O to radši jsem rád, že jste znovu zabrousil do našich vod."
"Pokaždé když to jde, zajdu k vám velice rád. Máte tu tolik nádherných věcí..." povzdechl úžasle Michael a obdivně se rozhlédl kolem sebe.
"Lichotíte mi." začervenal majitel.
"Smím se tu porozhlédnout?"
"Ach, samozřejmě! Pojďte! Osobně vám ukážu některé poklady, které tu mám....Třeba tady tohle. Na jedné aukci se mi podařilo vydražit tohohle van Gogha."
"Oh...můj Bože! Je nádherný!"
"Ano, to ano. A to není všechno. Mám tu i jednu rozkvetlou louku od Moneta, a pak..."
"Pane, White..." ozvals se tichý hlas srevicemana za majitelovými zády. "Volají vám z Národní galerie, prý je to naléhavé. Chtějí odkoupit některé obrazy na novou výstavu."
"Hned jsem tam. Pane Jacksone, opravdu se převelice omlouvám... tohle musím vyřídit, ale malý okamžik. Zavolám k vám další ze svých pokladů. Je to specialistka na umění přímo z Francie. Zodpoví všechny vaše otázky. Tak neprchejte, hned tu bude." řekl a než Michael stihl přikývnout nad jeho návrhem, osaměl... Avšak dlouho nedokázal stát na místě, kde ho White zanechal. Ani nemohl! Lákaly ho krásy kolem něj. Jeden obraz byl nádhernější než druhý. Úplně se nechal strhnout tím van Goghem, který mu byl před okažikem ukázán. Přistoupil blíž a začal si z blízka prohlížet každičký jeho detail. Stál tam minutu, dvě, tři, deset? Nevěděl. Čas tady neexistoval. V tom se za jeho zády ozval sladký ženský hlas, který se mu včerejším dnem zaryl nezapomenutelně do hlavy: "Ten obraz miluji. Van Gogh byl úžasný. Navíc ta jeho žlutá... Jakoby to světlo pouličních lamp zářilo až sem k nám..." bylo to v podstatě poprvé, kdy k němu sama od sebe promluvila.
Z prudka se otočil za původcem těch slov. Z jeho výrazu bylo na první pohled patrné překvapení: "Grace? Vy?"
"Ach ano, já." zasmála jsem se, přičemž jsem nevinně pokrčila rameny. Tentokrát jsem to byla já, kdo se z nás dvou odvážil přistoupit blíž. Možná proto, že jsem měla od oznámení pana Whita o Michaelově přítomnosti čas na vzpamatování, který Mike nedostal. Zastavila jsem se necelých půl metru od něj a podala mu ruku.: "Snad nám již dnes to potykání výjde." pronesla jsem mile a stiskla pevněji jeho dlaň. "Prosím, říkej mi Grace."
 


Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 20. srpna 2012 v 18:07 | Reagovat

Teda Jani,  já se na dílek úplně klepala! :-) Je známo, že Jermain na Mika od malička žárlil a asi mu to pacholkovi zůstalo a myslím i zůstane :D Nejen, že Grace Michael nedostal po rodinné sešlosti z hlavy, ale ještě zjistí, že májí společného tak velkého "koňe" - umění! Tak už je potykáno a teď co bude dál? Polibek, sklenička?... kdo ví, ale těším se... :-)

2 Monika Monika | 20. srpna 2012 v 18:44 | Reagovat

Jajaj Jeanko no jestli poběžíme dál v takovém tempu a nasazení tahle povídka bude co nevidět hotová :-D No co nevidět asi nééé. My tam dáme tolik zápletek, že se samy budeme divit :-D No a teď k tvému úžasnému dílku. Krásně nám to pokračuje, já věděla, že i když se Káťa bude snažit  ti to zavažit ze všech sil ty na nás stejně vyzraješ :-D Konečně Mike na scéně, a Jarmenie nám žárlí, no má na co, to teda má :-D Ale bratrská láska se nezapře a po první roztřce usmíření :-D tak to má být, ale ovšem jak dlouho se takhle dokáží usmiřovat, když mu mladší bráška poleze do zelí?:-DF No nepředbíhejme :-D A další setkání, tentokrát úplně jiné a na jiném místě a tentokrát sama Grace převzala iniciativu :-D Jóo mám pocit, že tenhle chlapík s mandlovýma očima se jí tůze líbí :-D Krásnej dílek krasnej

3 Laneey Laneey | Web | 20. srpna 2012 v 23:29 | Reagovat

ted mám takovou potřebu vypísknou ..TVL ! O_O jakože drsně a s bravurou si z toho vybruslila, to se ti musí nechat , věděla sem že to dáš, znám tě :-P i proto sem nechala takovej konec..musela sem ti ty dva přenechat :-) Grace těm jeho mandlovejm očkám nedokáže dlouho odolávat cejtim to v kostech :D ( kdo by měl sílu na to odolat co ? :D )...bylo mi teda líto jak ho Jermaine seřval..ale chápu, ono vidět neslavnějšího a nejkrásnějšího chlapa planety ruku v ruce s jeho snoubenkou....bejt na jeho místě, bratr nebratr taky bych vylítla.. :D Jermaine ví, že se má bát...po mikově boku zřejmě není stálá přítelkyně a možná ion  z grace cítí že to není to pravý ořechový..hmmm zapeklitá situace toto :-x  :-D ...Mike jí viděl pár hodin a má jí plnou hlavu...neříká se tomu náhodou láska na první pohled ? :-) je to krásné, škoda jen že to neexistuje doopravdy 8-) ..a ten konec ..hmmmm tak to sem zvědavá na Loui ! Nádherně si to napsala i zakončila zlatíčko, seš neuvěřitelná ! :-)  8-)

4 Loui Loui | Web | 26. srpna 2012 v 23:20 | Reagovat

Zdravím, chci se jen zeptat jestli tedy dostanu více času, bohužel jsem teď mimo Londýn a taky mimo nepřetržitý přísun internetu a vůbec nevím kdy ho k němu budu mít.
Loui

5 Jeana Jeana | Web | 28. srpna 2012 v 10:40 | Reagovat

[4]: Ahoj,
mas k dispozici svych dvacet dni, ktere sis prala. Pokud to pujde dodavat driv, budem jen rady. Pokud ne, nevadi, jen te poprosim, kdyz vis, ze nebudes stihat, dej mi prosim vedet a dohodnem se. Ten cas  ti klidne o neco prodlouzime, ale zas tak, aby to neomezilo chod blogu. Pokud si budes prat a uz ted vis, ze nic nestihas nebo mas problemy s tim netem, muzeme te tohle kolo preskocit, at si poresis, co musis, a pak to vykompenzujem tim, ze budes mit treba dalsi kapitolu dvojnasobne dlouhou. Je to na tobe, ale ozvi se prosim, at vime.  Jinak automaticky po 20ti dnech dalsi dil prepadne na Zuzy, ktera ma navazovat na tebe. Neni to prosim tebe osobni, ale vsichni chcem, aby to nejak odsejpalo. Dik za pochopeni a hezkou Anglii.

6 Zuzy Zuzy | Web | 8. září 2012 v 21:11 | Reagovat

Haló.... ! ČESKO VOLÁ LONDÝN, JAK MĚ SLYŠÍŠ?? :-D Mám kontrolní otázku Loui... zítra vyprší tvoje požadovaná lhůta a já mám kontrolní otázku, můžeme se těšit na tvůj dílek, nebo mám psát já?? ??  Ta nejistota co a jak, mě docela ničí, protože to tu vázne a já mám sklerozu a nepamatuju si dílek přede mnou:D , musím to číst furt dokola.. při každém dílku... tak kdybys ses prosím mohla vyjádřit, pokud zavítáš.. a pokud ne, asi nebudu čekat na svolení a Jeaně pošlu dílek.. jo?

7 hanylen hanylen | 10. září 2012 v 14:03 | Reagovat

Teda, Jeano, já zase zůstávám koukat jak puk ;-) :-D To je fakt parádní díl! Už je to tady... Žárlivý Jermaine, to se dalo tušit. MIchael je akční a holky na něj letí jak vosy na med. Na chvíli je sice nebezpěčí zažehnané, ale tuším, že osud má jiné plány ;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama