Září 2012

Kapitola 10. - Our story, our love

19. září 2012 v 15:38 | Monička |  Projekt - Our story, our love
Tak, další kapitolka na světě:) omlouvám se Moničce, že jsem to sem hodila až o tolik dní dýl:((( Monička vše dodržela i po časové stránce, ale je to má chyba:( opravdu nestíhám:(
Jako upřímně, na tenhle díleček nemám slov:D mrazilo mě všude a ten děj mi vyrazil dech:D jako zlo:D prostě masterpiece:) děkuju Moni za brutální uměleckej zážitek. Myslím, žes ve spoustě věcech vykolejila nás všechny:D díky moc:)
A já jdu zas na tu diplomku:D příjemné počteníčko:)



Jermaineho do očí praštily sluneční paprsky ranního slunce, které si našly skulinku mezi nedotaženými závěsy. Protáhl své mužné tělo tak usilovně, že se jeho ruce dotkly čela postele. Ještě v polospánku odtáhl přikrývku a usadil se na okraj postele. Pootočil svou hlavu k ženě, která ležela na druhém konci. Přes rty mu přeběhl úsměv, vzpomněl si na včerejší noc, kterou se svou láskou prožil....

Všechno to začalo, když se Grace vrátila z práce docela pozdě a já ležel v posteli zabrán do jedné ze svých oblíbených knih. Poočku jsem neustále sledoval budík na mém nočním stolku. Čas se neúprostně blížil k půlnoci a já doufal , že se jí nic nestalo. Když jsem konečně ve dveřích uviděl stát svou milovanou Grace knihu jsem zavřel aniž bych si založil stranu, u které jsem právě skončil........
" Kde proboha jsi Grace?".........káravě jsem na ní pohlédl.....
" Ach Jermaine, miláčku omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale v práci jsme dnes měli fofr.".......Vlepila mi rychlý polibek na ústa a vzdálila se v koupelně....

Když z ní po pár minutách opět vyšla v krajkové noční košilce a saténovém župánku cítil jsem jak se mi rozproudila krev v žilách. Tak šíleně jsem po ní toužil. Beze slova své tělo uložila do postele a já cítil jak se svým sexy zadečkem otřela o mou nohu. Krev ve mě doslova vřela. Nahnul jsem se k jejímu krku a prstem projel po její šíji. Cítil jsem jak se jí tělo napnulo....." Krásně voníš."......nasával jsem vůni jejich vlasů, které voněly po heřmánku. Otočila ke mě svůj obličej a já před sebou měl rty, které doslova vyzývaly k tomu, abych je políbil.

Jarmaine na nic nečekal a svým jazykem začal prozkoumávat nitro jejich úst. Prsty ji vpletl do vlasů a dále pokračoval v nenasytém polibku. Rukou uchopil její ňadro,které vykukovalo z krajkové košilky a začal ho hníst v dlaních. Nebránila se. Naopak z jejich dychtivých stenů poznal, že se jí to líbí. Po předehře, kterou oba tak intenzivě prožívali pronikl skulinkou mezi jejími stehny. Ucítil teplo, které jejím tělem nepřestávalo proudit......" Ach, tolik tě miluji Grace.".......zašeptal ji do ucha.......Vklínil ruku mezi jejich těla a vyhrnul ji noční košilku. Nazvedávala boky, když se jí snažil sundat kalhotky.K jejímu tělu přiložil teplou špičku penisu a opatrně do ní pronikl. Čekal na odezvu jejího těla, která následně přišla. Rytmus jejich pohybů zesiloval až oba dosáhly výbušného vrcholu.
Spočíval na ní celou vahou a ztěžka ji oddechoval u ucha. Přiblížil rty k jejím a oči mu hořely láskou. .........." Tolik tě miluju Grace, ani netušíš jak moc."...zašeptal.Líbal ji a jeho ústa byla nekonečně něžná. Našel ženu svého života a konečně Jarmaine Jackson se cítil doopravdy šťastný......

Ještě spala. Hlavu měla zabořenou do poštáře a pár pramínků jejich vlasů ji padalo do obličeje. Jermaine na ní tiše a se zaujetím koukal. Pořád byl plný pocitů a při pomyšlení na minulou noc mu tělem projela vlna vzrušenosti. Aby svou touhu vyhnal z hlavy rozhodl se pro pořádnou studenou ranní sprchu. Když tak učinil šel dolů do kuchyně, kde hledal něco k snídani. Bohužel krom dvou zhnilých pomerančů nic pořádného nenašel a tak se rozhodl zajít pro čerstvé pečivo ven.
Zastvil se u svého oblíbeného pekaře, kde koupil pár teplých čokoládových croissantů, které má Grace nejraději. Ani na šťávu z čersvých pomerančů nezapomněl.

Už byl na cestě domů, když míjel stánek s ranním tiskem. Prodejce Jermainemu doslova vrazil do rukou noviny a ten je s poděkováním přijal. Neměl v úmyslu je číst, vlastně se prakticky vždy téhle literatuře, dá-li se to takhle nazvat vyhýbal.
Z kuchyňské linky vytáhl tác, na který naservíroval teplé croissanty, do šálku nalil čaj a do skleniček pomerančový džus. Pořád ale tomu něco chybělo. Pohlédl na stůl, kde ve váze byly čajové růže. Jeden květ vytáhl a naaranžoval ho do malé vázičky....." Tak teď je to dokonalé.".....pomyslel si při pohledu na naservírovaný tác. Už se chystal nahoru za svou milou, aby jí překvapil snídaní, když v tom pohlédl na noviny, které při příchodu vhodil na stůl. Z nějakého nepochopitelného důvodu mu utkvěl zrak na přední straně.
Vzal ten cár papíru do svých rukou a nemohl uvěřit vlastním očím. Na přední straně si Grace v těsné blízkosti vykračuje zavěšena za bratrovo rámě. Z pohledu na pořízenou fotografii jedním z novinářů se mu tajil dech a krev vzteky v něm doslova vřela......
" Ach zlato, ty jsi připravil s nídani? To je od tebe milé."........za jeho zády stála Grace. Prudce se k ní otočil a s naštvaným výrazem ve tváři ji na obličej přilepil noviny......
" Tak tohle je ten tvůj fofr?!".....řekl naštvaně a roběhl se ke svému vozu......
" Počkej Jarmaine, já ti to vysvětlím."....volala na něj jeho snoubenka. Ten však na nic nereagoval. Strčil klíčky do zapalování a rychlostí blesku se řítil po silnici. Žádal vysvětlení, ale chtěl ho slyšet z úst úplně jiného člověka......

Kapitola 9. - Our story, our love

12. září 2012 v 11:12 | Hanylen |  Projekt - Our story, our love
Holky, děkuju! Nestíhám se divit, jak to letí:) Hanička dle svých slov chytla po Zuzyně kapitolce slinu a ještě včera mi poslala dílek:) Osobně musím říct, že s navazováním na Zuzy ses poprala výborně:) ta dějová atmosféra položená návštěvou oblíbení Michaelovi restaurace je kouzlená. Ale co ten konec???? Moničko, zachraň je:)
Omlouvám se až za dnešní uveřejnění, ale vážně nestíhačka:(((



Autor: Hanylen
Blog: hanylen.blog.cz


Michael nabídl Grace galantně rámě, do kterého se zavěsila a směřovali k zadnímu východu,
Kde jim Wayen s dalším bodyguardem udělal cestu a chránil je vlastním tělem. Michael podržel Grace dveře limuzíny a nechal ji nastoupit jako první. Sotva se dveře zavřely, byli v bezpečí… ano, tělesně ano, ale jejich srdce byla vydána všanc tomu druhému. Táhlo je to k sobě, aniž by si to každý z nich připustil. Inu, rozum bývá někdy krátký na to, co se odehrává v srdci. Hovor cestou nenuceně pokračoval, zatímco vůz zabočil do poklidné luxusní čtvrti v Hollywoodu. Dokonce se zdálo, že parkoviště je prázdné, jakoby personál i celá restaurace očekávala příjezd vlivného a známého hosta.

Graigova restaurace, před kterou zastavili, se nacházela v západní části Hollywoodu.
"Byl jsem tady už několikrát na doporučení svého přítele", prozradil Grace Michael.
"Má trochu netradiční atmosféru… přímo z ní dýchá Hollywood, ale právě to mám rád. Doufám, že budeš stejně spokojená jako já", dodal ještě předtím, než jim Wayen otevřel dveře limuzíny aby mohli vystoupit ven.
Michaelovi to v černých kalhotách a vínovém saku moc slušelo a Grace si znovu uvědomila, že na ni ještě nikdo takhle nezapůsobil svou zvláštní přitažlivostí. Ani Jermanine ne.
Dost…už si musí zakázat takové úvahy.
Doprovázeni Wayenem a ještě jedním členem ochranky vstoupili dovnitř restaurace, kde večeřelo už několik hostů, vesměs z uměleckých kruhů. Když je zahlédli, zdravili je s úsměvem kývnutím hlavy. Číšník oba uvedl ke stolu u stěny na které dominoval velký obraz Donalda Trumpa s kuřetem na hlavě a hned jak Grace tohle viděla, stěží zachovala vážnou tvář a nemohla se udržet smíchy. Otočila se k Michaelovi a zjistila, že je na tom stejně.. Musel si dát jednu ruku před pusu, ale i tak bylo poznat, že se směje a zároveň sledoval její reakci.
"Miluju nejen umělecká díla, ale například i tenhle obraz", prozradil jí.
"V naší galerii by určitě místo nenašel, ale to, co člověka rozesměje má taky svoji hodnotu", dala mu za pravdu. Než jim přinesl špenátové ravioli v italské rajčatové omáčce a těstoviny s tuňákem, které si objednali zjistila Grace, že ačkoli se to na první pohled nezdá, mají Michael i Jermaine mnoho společného.
Především zájem o duchovní život a o knihy. Jermaine vlastnil doslova sbírku knih o islámu.
Říkával Grace, že hodně lidí islám nechápe, ale ten kdo porozumí jeho významu, naučí se být lepším člověkem. Michael jí při rozhovoru prozradil, že si často představovali, jaké by to bylo kdyby opustili svá těla a sami sebe pozorovali, jak je vidí jiní. "Myslím, že to by nás v mnoha směrech zlepšilo", uvažoval. Své ravioli ani nedojedl, ale nad čokoládovým dortem, který přinesli jako dezert se mu rozzářily oči a vychutnal si ho přímo s dětskou radostí. V tu chvíli před sebou Grace zase přestávala vidět celebritu, ale toho chlapce z Gary, který si potrpěl na sladkosti.
Když spolu opět vycházeli zadním vchodem, překvapil je náhle záblesk fotoaparátu, který zahlédli kdesi za autem. Než se stačil Wayen s kolegou vzpamatovat, zaslechli zvuk motorky, který se ztrácel kdesi v boční ulici…


Skoro do rána nemohla Grace usnout. Nemohla vyhnat z hlavy jak Michaela, tak nešťastnou náhodu s fotografem, Buď to mohla být náhoda, restauraci navštěvuje hodně známých lidí a nebo někdo dostal echo. Obávala se jen toho, jak zareaguje Jermaine, jestli se fotka druhý den objeví v nějakém plátku. Přejde to s nadhledem, protože zná papparazi anebo si to kvůli Grace zase vezme osobně a vyvolá žárlivou scénu?

Kapitola 8. - Our story, our love

10. září 2012 v 13:28 | Zuzy |  Projekt - Our story, our love
A je to tu! Máme tu pro Vás další dávku emocí v podobě nové kapitolky. Bohužel, ač Loui dostala svých 20 dní, od poslední zprávy, kterou poslala koncem srpna na blog, nedala vůbec vědět. Pevně doufám, že k tomu měla vážné důvody, že se ji nic nestalo a na projekt se nevykašlala. Myslím, že nikdo z nás nechce, aby to to tu stálo a čekalo se na odpověď, které se třeba ani nedočkáme. Proto jsem poprosila Zuzy, aby navázala na poslední kapitolu. A musím říct, zvládla to bravurně!!! Smekám:) Už jen z toho důvodu, že se přes noc stala odbornicí na francouzský impresionismus. Takže kdyby měl někdo jakékoliv dotazy ohledně umění 19. a 20. století - obracejte se prosím na ni :D :D :D :D
Zuzy to perfektně rozjela. Člověk několikrát nasaje tu atmosféru místa, kde se Mike s Grace nachází, přeběhne mu i mráz po zádech a navíc se u toho i hezky pobaví. Konec je zapeklitý a úplně si říká o akci, takže teď jsem zvědavá, jak si s tím Hanička poradí:) bude to trošku oříšek:) se Zuzy jsme se říkaly, jestli poklidné setkání našich hrdinů nepřeruší Jermain, takže Hani, necháme se překvapit:) už teď jsme natěšený na další pokračování:)


Autor: Zuzy
Blog: zuzyjacksonka.blog.cz



Zprudka se otočil za původcem těch slov. Z jeho výrazu bylo na první pohled patrné překvapení: "Grace? Vy?"
"Ach ano, já." zasmála jsem se, přičemž jsem nevinně pokrčila rameny. Tentokrát jsem to byla já, kdo se z nás dvou odvážil přistoupit blíž. Možná proto, že jsem měla od oznámení pana Whita o Michaelově přítomnosti čas na vzpamatování, který Mike nedostal. Zastavila jsem se necelého půl metru od něj a podala mu ruku.: "Snad nám již dnes to potykání vyjde…" pronesla jsem mile a stiskla pevněji jeho dlaň. "Prosím, říkej mi Grace."

……………

Jejich pohledy se střetly tak, jako jejich dlaně. Měla pocit, že nic krásnějšího v životě nezažila. Jakoby skrze to podání rukou k ní vyslal někdo tolik energie, tepla, které nebyla schopná pojmout. Držel ji stále za ruku, upřeně se jí díval do očí…

" Moc mě těší…. Michael"…maličko stisk zesílil a to se její ruka ocitla před jeho tváří. Rty lehce přiložil na hřbet její ruky. Jestliže před tím cítila chvění, energii…tak teď by nejspíš rozsvítila elektrárnu. Jako když někdo zmrazí čas i prostor, vnímala vůni jeho vlasů, když se maličko sklonil…všimla si každičkého pramínku vlasů, jeho pleti, podmanivá vůně jí úplně zbavila soudnosti myslet. Pozvolna se probírala z omamného snu…a snažila se vrátit rovnýma nohama na zem a předejít tomu, aniž by se jí po tváři rozlil ruměnec, marně.
"Tak, tedy Michaeli, je něco, co tě zaujalo?" Jak moc by jí toužil říct, že ano. Dobře věděl, že se ptá na obrazy, na umění, ale jeho myšlenky se až moc zaubíraly pouze a jen jedním směrem…ke Grace. To ona je mistrovským dílem stvořitele, který vysochal její ladné a rovnoměrné křivky jejího těla…
.
"Och, ano, zaujalo, vlastně je tu všechno, co mě zajímá, co obdivuji!" Moc dobře si všimla, jak až s cudným pohledem pozoruje ne obrazy, ale ji…


"Ano, nemohu se odtrhnout od tohoto skvostného díla…mistra Van Gogha…Hvězdná noc nad Rhônou"

Zamyšleně a s láskou se zadíval na obraz před sebou…"Ta překrásná modrá, ta harmonie noční oblohy, zrcadlící se na klidné noční mořské hladině s poklidným a spícím městečkem v dálce. Jen klid noci, malé rybářské loďky pohupující se v přístavu a ta dvojice lidí… Nevím, ti dva na mě působí stejně harmonicky, jako celý obraz, přesto, že nejsou zrovna mladí, tak je pojí víc, než přátelství, snad jsou manželé už pěkně dlouho nebo se našli nedávno, ale jedno je jisté…našli se a to je to nedůležitější. Každé srdce je úplné a plnohodnotné, najde-li k sobě takové, které se stane jeho součástí a bijí ve stejném rytmu, je to požehnání a velký dar!" …po očku se podíval stranou na Grace, která se upřeně dívala na obraz…

Grace pozorně naslouchala jeho hlasu, který hladil, byl něžný…a vnímavý. Ano, ten nevídaný cit nejen pro umění, ale především proto, kdo umí číst pohledem i to, co bývá očím skryto…

"Michaeli, mohu říct, že umělci, včetně tebe, mívají citlivé vnímání reality a ty jsi to popsal zcela přesně, je vidět, že se nedíváš pouze očima, ale především srdcem! Ano, Vincent Van Gogh byl fascinován přírodou, objevuje se skoro ve všech jeho dílech, ať je to krajina, rostliny…i lidé. Byl psychicky velice křehký ve svém životě, tak i uměleckém vnímání a mnohdy na to bohužel doplatil na svém zdraví, tělesném a především duševním, byl moc zranitelný, přesto všechno ovlivnil spoustu generací nejen lidí, ale umělců prakticky do dnešní doby. Měl období, kdy namaloval klidně stopadesát obrazů za rok, přesto za svůj život prodal jeden jediný. Je to dobře pro nás, že můžeme jeho nadání darované mu Bohem obdivovat a učit se prakticky dodnes."

Před obrazem Van Gogha stáli dva lidé, kteří sdíleli stejnou vášeň pro umění, ale v jejich žilách proudila víc, než sympatie, či přitažlivost. Na malý okamžik jako by sdíleli pohled na život toho druhého, ač ho nevědomky na sebe tomu druhému prozradili. Rozzářené hvězdy z obrazu, jako by osvěcovaly jejich duši a plnily je stejným klidem a mírem, stejně tak, jako na obraze. Byl to zvláštní a silný okamžik pro oba, který se uchovává v srdci. Z tohoto až posvátného rozjímání je probral až hluk z rušné ulice, která se začala plnit Michaelovými ječícími fanoušky, kteří se dožadovali, autogramu, objetí a neváhali pro ukořistění nějaké trofeje udělat cokoliv…

"Grace, dovol, abych tě na malý okamžik unesl někam, kde je klid, kde si můžeme popovídat a pokračovat v hovoru, vypít skleničku dobrého vína, abychom zpečetili naše tykání. Obávám se, že když tu zůstanu ještě chvilku, tak tento stánek umění a vlastně celý obchod vezme za své, přinejmenším mí fanoušci vysklí celou výlohu. To by veškeré nadstandardní vztahy s Whitem skončily žalobou!"…Smál se upřímně, jak malý kluk, když plánuje nějakou lumpačinu. Vytáhl mobil a zavolal Wayenovi, aby nechal k zadnímu vchodu přistavit limuzínu a šel se rozloučit s majitelem a dojednat koupi pár skvostných kousků obrazů a starožitností. Po té se vrátil ke Grace, která na něj již čekala.

"Grace, doufám, že mé pozvání nejen neodmítneš, ale také, že ti nekřížím plány…třeba…s mým bratrem?" Řekl skoro neslyšně a podvědomě se bál, čeho? Že dnes večer mohla být s ním, jako tolikrát před tím, kdy o její existenci neměl ani ponětí, nebo že by to byl Jermanie, který jí bude držet ve svém náručí.? Moc dobře si byl vědom toho, že jeho bratr na něj prakticky od dětství žárlil, teď ten, co žárlí, byl on sám…Co to s ním jen je…?

"Michaeli, ráda pozvání přijmu, dnes jsem neměla stejně v plánu nic zvláštního. A setrvávat zde je opravdu holý nerozum, pan White je sice tolerantní člověk a dobrák od kosti, ale moc dobře jsem si všimla, jakou má hrůzu z toho, co se děje venku…jen jeho profesní slušnost a loajálnost ke tvé osobě mu nedovoluje zakročit…pojďme tedy!"

Michael nabídl galantně své rámě, do kterého se zavěsila a směřovali k zadnímu východu, kde jim Wayen a další bodyguard udělal cestu a chránil je vlastním tělem. Michael podržel Grace dveře limuzíny a nechal ji nastoupit jako první. Sotva se dveře zavřely, byli v bezpečí…ano, tělesně ano, ale jejich srdce byla vydána v šanc tomu druhému. Táhlo je to k sobě, aniž by si to každý z nich připustil. Inu, rozum bývá někdy krátký na to, co se odehrává v srdci. Hovor celou cestu nenuceně pokračoval, zatímco limuzína zabočovala do poklidné luxusní čtvrti v Hollywoodu, dokonce se zdálo, že parkoviště je prázdné, jako by personál i celá restaurace očekávala příjezd vlivného a známého hosta.