Kapitola 8. - Our story, our love

10. září 2012 v 13:28 | Zuzy |  Projekt - Our story, our love
A je to tu! Máme tu pro Vás další dávku emocí v podobě nové kapitolky. Bohužel, ač Loui dostala svých 20 dní, od poslední zprávy, kterou poslala koncem srpna na blog, nedala vůbec vědět. Pevně doufám, že k tomu měla vážné důvody, že se ji nic nestalo a na projekt se nevykašlala. Myslím, že nikdo z nás nechce, aby to to tu stálo a čekalo se na odpověď, které se třeba ani nedočkáme. Proto jsem poprosila Zuzy, aby navázala na poslední kapitolu. A musím říct, zvládla to bravurně!!! Smekám:) Už jen z toho důvodu, že se přes noc stala odbornicí na francouzský impresionismus. Takže kdyby měl někdo jakékoliv dotazy ohledně umění 19. a 20. století - obracejte se prosím na ni :D :D :D :D
Zuzy to perfektně rozjela. Člověk několikrát nasaje tu atmosféru místa, kde se Mike s Grace nachází, přeběhne mu i mráz po zádech a navíc se u toho i hezky pobaví. Konec je zapeklitý a úplně si říká o akci, takže teď jsem zvědavá, jak si s tím Hanička poradí:) bude to trošku oříšek:) se Zuzy jsme se říkaly, jestli poklidné setkání našich hrdinů nepřeruší Jermain, takže Hani, necháme se překvapit:) už teď jsme natěšený na další pokračování:)


Autor: Zuzy
Blog: zuzyjacksonka.blog.cz



Zprudka se otočil za původcem těch slov. Z jeho výrazu bylo na první pohled patrné překvapení: "Grace? Vy?"
"Ach ano, já." zasmála jsem se, přičemž jsem nevinně pokrčila rameny. Tentokrát jsem to byla já, kdo se z nás dvou odvážil přistoupit blíž. Možná proto, že jsem měla od oznámení pana Whita o Michaelově přítomnosti čas na vzpamatování, který Mike nedostal. Zastavila jsem se necelého půl metru od něj a podala mu ruku.: "Snad nám již dnes to potykání vyjde…" pronesla jsem mile a stiskla pevněji jeho dlaň. "Prosím, říkej mi Grace."

……………

Jejich pohledy se střetly tak, jako jejich dlaně. Měla pocit, že nic krásnějšího v životě nezažila. Jakoby skrze to podání rukou k ní vyslal někdo tolik energie, tepla, které nebyla schopná pojmout. Držel ji stále za ruku, upřeně se jí díval do očí…

" Moc mě těší…. Michael"…maličko stisk zesílil a to se její ruka ocitla před jeho tváří. Rty lehce přiložil na hřbet její ruky. Jestliže před tím cítila chvění, energii…tak teď by nejspíš rozsvítila elektrárnu. Jako když někdo zmrazí čas i prostor, vnímala vůni jeho vlasů, když se maličko sklonil…všimla si každičkého pramínku vlasů, jeho pleti, podmanivá vůně jí úplně zbavila soudnosti myslet. Pozvolna se probírala z omamného snu…a snažila se vrátit rovnýma nohama na zem a předejít tomu, aniž by se jí po tváři rozlil ruměnec, marně.
"Tak, tedy Michaeli, je něco, co tě zaujalo?" Jak moc by jí toužil říct, že ano. Dobře věděl, že se ptá na obrazy, na umění, ale jeho myšlenky se až moc zaubíraly pouze a jen jedním směrem…ke Grace. To ona je mistrovským dílem stvořitele, který vysochal její ladné a rovnoměrné křivky jejího těla…
.
"Och, ano, zaujalo, vlastně je tu všechno, co mě zajímá, co obdivuji!" Moc dobře si všimla, jak až s cudným pohledem pozoruje ne obrazy, ale ji…


"Ano, nemohu se odtrhnout od tohoto skvostného díla…mistra Van Gogha…Hvězdná noc nad Rhônou"

Zamyšleně a s láskou se zadíval na obraz před sebou…"Ta překrásná modrá, ta harmonie noční oblohy, zrcadlící se na klidné noční mořské hladině s poklidným a spícím městečkem v dálce. Jen klid noci, malé rybářské loďky pohupující se v přístavu a ta dvojice lidí… Nevím, ti dva na mě působí stejně harmonicky, jako celý obraz, přesto, že nejsou zrovna mladí, tak je pojí víc, než přátelství, snad jsou manželé už pěkně dlouho nebo se našli nedávno, ale jedno je jisté…našli se a to je to nedůležitější. Každé srdce je úplné a plnohodnotné, najde-li k sobě takové, které se stane jeho součástí a bijí ve stejném rytmu, je to požehnání a velký dar!" …po očku se podíval stranou na Grace, která se upřeně dívala na obraz…

Grace pozorně naslouchala jeho hlasu, který hladil, byl něžný…a vnímavý. Ano, ten nevídaný cit nejen pro umění, ale především proto, kdo umí číst pohledem i to, co bývá očím skryto…

"Michaeli, mohu říct, že umělci, včetně tebe, mívají citlivé vnímání reality a ty jsi to popsal zcela přesně, je vidět, že se nedíváš pouze očima, ale především srdcem! Ano, Vincent Van Gogh byl fascinován přírodou, objevuje se skoro ve všech jeho dílech, ať je to krajina, rostliny…i lidé. Byl psychicky velice křehký ve svém životě, tak i uměleckém vnímání a mnohdy na to bohužel doplatil na svém zdraví, tělesném a především duševním, byl moc zranitelný, přesto všechno ovlivnil spoustu generací nejen lidí, ale umělců prakticky do dnešní doby. Měl období, kdy namaloval klidně stopadesát obrazů za rok, přesto za svůj život prodal jeden jediný. Je to dobře pro nás, že můžeme jeho nadání darované mu Bohem obdivovat a učit se prakticky dodnes."

Před obrazem Van Gogha stáli dva lidé, kteří sdíleli stejnou vášeň pro umění, ale v jejich žilách proudila víc, než sympatie, či přitažlivost. Na malý okamžik jako by sdíleli pohled na život toho druhého, ač ho nevědomky na sebe tomu druhému prozradili. Rozzářené hvězdy z obrazu, jako by osvěcovaly jejich duši a plnily je stejným klidem a mírem, stejně tak, jako na obraze. Byl to zvláštní a silný okamžik pro oba, který se uchovává v srdci. Z tohoto až posvátného rozjímání je probral až hluk z rušné ulice, která se začala plnit Michaelovými ječícími fanoušky, kteří se dožadovali, autogramu, objetí a neváhali pro ukořistění nějaké trofeje udělat cokoliv…

"Grace, dovol, abych tě na malý okamžik unesl někam, kde je klid, kde si můžeme popovídat a pokračovat v hovoru, vypít skleničku dobrého vína, abychom zpečetili naše tykání. Obávám se, že když tu zůstanu ještě chvilku, tak tento stánek umění a vlastně celý obchod vezme za své, přinejmenším mí fanoušci vysklí celou výlohu. To by veškeré nadstandardní vztahy s Whitem skončily žalobou!"…Smál se upřímně, jak malý kluk, když plánuje nějakou lumpačinu. Vytáhl mobil a zavolal Wayenovi, aby nechal k zadnímu vchodu přistavit limuzínu a šel se rozloučit s majitelem a dojednat koupi pár skvostných kousků obrazů a starožitností. Po té se vrátil ke Grace, která na něj již čekala.

"Grace, doufám, že mé pozvání nejen neodmítneš, ale také, že ti nekřížím plány…třeba…s mým bratrem?" Řekl skoro neslyšně a podvědomě se bál, čeho? Že dnes večer mohla být s ním, jako tolikrát před tím, kdy o její existenci neměl ani ponětí, nebo že by to byl Jermanie, který jí bude držet ve svém náručí.? Moc dobře si byl vědom toho, že jeho bratr na něj prakticky od dětství žárlil, teď ten, co žárlí, byl on sám…Co to s ním jen je…?

"Michaeli, ráda pozvání přijmu, dnes jsem neměla stejně v plánu nic zvláštního. A setrvávat zde je opravdu holý nerozum, pan White je sice tolerantní člověk a dobrák od kosti, ale moc dobře jsem si všimla, jakou má hrůzu z toho, co se děje venku…jen jeho profesní slušnost a loajálnost ke tvé osobě mu nedovoluje zakročit…pojďme tedy!"

Michael nabídl galantně své rámě, do kterého se zavěsila a směřovali k zadnímu východu, kde jim Wayen a další bodyguard udělal cestu a chránil je vlastním tělem. Michael podržel Grace dveře limuzíny a nechal ji nastoupit jako první. Sotva se dveře zavřely, byli v bezpečí…ano, tělesně ano, ale jejich srdce byla vydána v šanc tomu druhému. Táhlo je to k sobě, aniž by si to každý z nich připustil. Inu, rozum bývá někdy krátký na to, co se odehrává v srdci. Hovor celou cestu nenuceně pokračoval, zatímco limuzína zabočovala do poklidné luxusní čtvrti v Hollywoodu, dokonce se zdálo, že parkoviště je prázdné, jako by personál i celá restaurace očekávala příjezd vlivného a známého hosta.
 


Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 10. září 2012 v 14:11 | Reagovat

:-D Páni, raděj se mě na nic neptejte co se umění týká.. co já těch obrazů shlédla se vám ani nezdá.. :D Ale jako takovou chválu si nezasloužím,  jedn jsem dobýhala Janičku a pořádne se zadejchala..:D

2 Jeana Jeana | Web | 10. září 2012 v 14:18 | Reagovat

Tys mě nedoběhla, tys mě předbehla:D:D to víš, my astmatici-běh nám nesvědčí:D

3 Zuzy Zuzy | Web | 10. září 2012 v 14:31 | Reagovat

[2]: Jako Jani já mám taky astma, tak na sebe někde počkáme:D

4 Jeana Jeana | Web | 10. září 2012 v 14:40 | Reagovat

[3]: :D:D pod dubem, za dubem, tam si na sebe pocihame:D:D

5 Monika Monika | Web | 10. září 2012 v 15:03 | Reagovat

Tak já zase začínám mít depku , jako Zuzy to...to bylo prostě božííí. Máš můj obdiv :-)Tak dokonalý děj a první vážné oťukávání. No vůbec to Haničce nezávidím pokračovat po tobě, ale vím, že to zvládně bravůrně, takže ji tímto držím pěstičky.

6 hanylen hanylen | 10. září 2012 v 20:30 | Reagovat

Zuzy, teda to se četlo úžasně. To galsntní políbení ruky úplně vidím. Teda, být na místě Grace, taky bych asi "rozsvítila elektrárnu". Tohle nemělo chybu :D  :D. Pěkně to mezi nimi pokračuje, Zuzy, jen co je prava. Hodila jsi mi pěkný oříšek na rozlousknutí, to ti teda pěkně Ď ???  :D Doufám, že se mi pokračování podaří.

7 Zuzy Zuzy | Web | 10. září 2012 v 20:49 | Reagovat

[6]: Hani, zahraj si na Marfušku a louskej.. :-D zmákneš to levou zadní nemáš děkovat zač!:D

8 Laneey Laneey | E-mail | Web | 30. září 2012 v 9:53 | Reagovat

teeeda Zuzy to je ale díleček ??? překrásnej..a jak to mezi nima jiskří :D Michael si jí prohlíží jako svatej obrázek...no je to snoubenka tvýho bráchyy, moc bych si nezahrávala :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama